Kulometná palba rozbíjela zdi na padrť a Sergeje Lojka v tu chvíli ani nenapadlo, že by se mohl stát spisovatelem. Skrčený pod pásem, po němž donedávna jezdily kufry, měřil si očima, co zbylo z letiště v ukrajinském Doněcku: kontrolní věž se strhaným pláštěm, rozstřílené trupy letadel, oba terminály rozmetané dělostřeleckou palbou.

Někde tady, vloni touto dobou, Lojko s tváří připlácnutou k zemi usoudil, že letiště vypadá jako kostra leviatana, mořské příšery vyvržené na souš. Že sám právě leží v jejím břichu. A že bitva, kterou tu ukrajinská vojska svádějí s proruskými separatisty, připomíná bitvu o Stalingrad.