Zákon o důchodovém pojištění oslaví v roce 2016 "své dvacáté narozeniny". Pro důchody starobní, plně a částečně invalidní, na které vznikl nárok v období od 1. 1. 1996 do 31. 12. 2005, platila ochranná lhůta, kdy tyto důchody nesměly být nižší než důchody vyměřené podle předpisů platných k 31. 12. 1995. Klasik by tak řekl, že český důchodový systém je natolik dospělý, aby se již sám postaral o svou finanční rovnováhu mezi příjmy z důchodového pojištění a výdaji na důchodové dávky.

Není novinkou, že výdaje na důchodové dávky převyšují příjmy z důchodového pojištění. V roce 2014 se na důchodové pojištění vybralo celkem cca 341,4 mld. Kč, přitom na výplatu všech důchodových dávek se vyplatilo cca 386,1 mld. Kč. Vykázaný schodek důchodového účtu ve výši 44,7 mld. Kč byl mírně ovlivněn spuštěnou důchodovou reformou, tedy vytvořením tzv. druhého pilíře, kdy z průběžného systému bylo možné ve prospěch soukromých důchodových fondů přesměrovat tři procentní body.

Jenže to není ta pravá příčina schodkovosti důchodového systému. Do zmíněného druhého pilíře se zapojilo jen minimum občanů, systém si nezískal potřebnou důvěru. Navíc, druhý pilíř se ruší, ale zvýšené DPH pro krytí financování finanční nerovnováhy důchodového systému i nadále zůstává. Pokud ponechám stranou demografické stárnutí obyvatel, tak problém leží někde jinde.

Mezi roky 2010 a 2014 se až překvapivě snížil počet řádných starobních důchodů o 2,4 %. Zejména kvůli vlivu zvyšování důchodového věku na jedné straně a postupnému prodlužování střední délky života na straně druhé. Pokud by se jednalo o příjemce starobních důchodů celkem, šlo by o navýšení mezi uvedenými roky o 4,2 %. Na druhé straně se mezi uvedenými roky zásadně zvýšil počet předčasných starobních důchodů, a to více než o 32 %. Celkový podíl předčasných důchodů na starobních důchodech v roce 2010 činil celkem 18,9 %, ale v roce 2014 se tento podíl zvýšil již na 24 % (!).

Jeden z posledních extrémů byl rok 2011, kdy bylo během roku přiznáno více než 76 500 nových předčasných starobních důchodů. Důvody tohoto vysokého čísla lze spatřovat v reakci na legislativní změny, které se v období 2010 až 2014 projednávaly a poté nabyly své účinnosti. Předčasný odchod do důchodu znamená v konkrétním případě vyřešení problému s uplatněním na trhu práce. Nezaměstnaní nad 50 let představují jednu z nejohroženějších skupin na trhu práce. Faktem je, že předčasné důchody využívají zejména osoby s nízkými příjmy, tedy na úrovni kolem minimální mzdy. Předčasný starobní důchod, který je trvale krácený (ale déle pobíraný), jim totiž i tak zajistí, že krácená důchodová dávka je mnohdy vyšší než čistý měsíční příjem.

Pokud odhlédneme od dalších aspektů důchodového systému, tak z uvedeného pohledu bude obtížné dosáhnout jeho postupné finanční stability. Nezbývá nám rovněž než konstatovat, že výše uvedený problém leží ve vzájemném efektivním propojení trhu práce a vzdělávací soustavy, kdy skutečné problémy v těchto oblastech jsou bohužel dlouhodobě přehlíženy. A na to doplácí nejen důchodový systém jako takový, ale také účastníci trhu práce.