Co teď leží na vašem nočním stolku?

Lesní pohádky od Zuzany Pospíšilové a Financial Times.

Existuje text, ke kterému se čas od času musíte vrátit?

Nevracím se, nemám čas číst ani nově vydané knihy, jež mě zajímají. Kdybych se ale měl vrátit, bude to něco od Bulgakova. Pravidelně si ovšem − vždy na počátku léta před odjezdem na Colours do Ostravy − čtu v Hluboké orbě od Jana Hauberta. Abych si připomněl, proč mám rád rock.

Existuje knížka, o níž se dá říct, že ovlivnila váš život?

V dětství jsem chtěl být pilotem. Čtením Vojenských letadel od Václava Němečka − pod peřinou a v noci − jsem si zkazil zrak, a tak z letadel sešlo. Tím ta série knih asi změnila můj život. V poslední době moje přemýšlení o světě a historii dost ovlivnil také Ian Morris knihou The West Rules − For Now. Fascinující nejen snahou o preciznost a antropologickým přístupem, ale i tím, co všechno, co o příčinách úspěchu evropsko-atlantské civilizace a neúspěchu jiných neví, se z ní člověk dozví.

Která kniha vás v poslední době překvapila?

Nedávno mě strhujícím způsobem psaní a bohatostí jazyka nadchl The Churchill Factor od Borise Johnsona. Také mě překvapil The Devil in the White City od Erika Larsona. A ještě − silný zážitek ze čtení Zábranových povídek a Just Kids od Patty Smithové. Ano, a ještě Herci od Václava Holance, výtečná práce s (alternativní) historií. A také J. H. Krchovský − Básně sebrané.

Čtete kromě Financial Times a odborných textů třeba i romány, které vycházejí z bankovního prostředí? 

Nebaví mě už moc vymyšlené příběhy. Život mi připadá zajímavější a v ekonomii i financích se toho stalo víc než dost. Z knih o ekonomii mě potěšil The Summit: Bretton Woods, 1944 od Williama E. Conwaye. 

Kterou spisovatelku byste rád pozval na večeři? 

Nevím. Bojím se, že od Knížky s červeným obalem od Alexandry Berkové se mnou nic od žádné české autorky moc nehnulo. Ze zahraničních by připadala v úvahu Patricia Highsmithová, která bohužel už není mezi námi. A zařídit večeři s Ruth Rendellovou už také nejde, že? 

To nejde, letos také zemřela. Zkusím to tedy jinak: s kterým autorem byste se nebál strávit desetihodinový let a o čem byste si povídali?

Mohu jen zalitovat, že třeba Jan Zábrana už tu není. Nicméně delších letů jsem zažil už dost. Není to o konverzaci, ale o spánku či jiném odpočinku nespočívajícím v intenzivní interakci s někým jiným. Zvlášť když někam letíte na dva dny přes půl světa a po přistání jdete jednat, tedy komunikovat s mnoha cizími lidmi. Snad bych tedy dal při letu přednost spíše občasné výměně zdvořilejších vět o něčem méně konfliktním, třeba o víně. Snad filozof Petr Rezek?

jarvis_561687ca498e67038b569174.jpeg
Boris Johnson: The Churchill Factor
Foto: archiv
jarvis_561687ca498e67038b569178.jpeg
Ian Morris: The West Rules - For Now
Foto: archiv