Jaké knihy teď máte na nočním stolku?
Teď zrovna knihu, kterou napsal Jiří Macků, s trošku dlouhým titulem "Zapřené generace (Vyškrtnuti z historie, vymazáni z paměti) / Obětovaní šampióni (Mistři světa určení k likvidaci)". Čtu to se zájmem, protože sport patří mezi mé koníčky, a navíc mi tu knížku věnoval jeden z mých pacientů, Gusta Bubník. Takové knížky nám pomáhají si uvědomit, co jsme jako mladí nevěděli − čeho v 50. letech byl předchozí režim schopen.
Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele?
Je to velice těžké říct, ale pravděpodobně Karel Čapek.
Jaké knížky jste měl rád v dětství? A četl jste je také dětem, respektive vnukům?
Jako dítě jsem byl vášnivý čtenář, ten s baterkou pod peřinou, když už dávno měl jít spát. A hltal jsem "verneovky". Měl jsem štěstí, měli jsme jich doma hodně, sbíral je už v dětství tatínek. Kromě toho jsem rád četl cestopisy, zvlášť starých autorů, třeba i středověkých, s námořní tematikou. Dětem jsem četl málo, tomu se věnovala spíš manželka, protože já jsem byl stále v nemocnici. Ale vnukům občas čtu. Myslím si, že čtení je velice důležité pro rozvoj osobnosti.
Která knížka vás naposledy dojala?
Knížka Heleny Rytířové "Jsem mrtvý, neplačte". Je to krásně, velmi procítěně, téměř autenticky napsaná kniha autorkou, která hrůzy 1. světové války nemůže pamatovat.
Čtete jistě stohy odborných textů, nicméně máte rád i beletrii, jež se vztahuje k medicíně?
Sbírám staré lékařské knihy, mám skutečně některé unikáty. A čtu rád vzpomínky lékařů, zvláště když řadu takových autorů osobně znám. Jinak knihy s lékařskou tematikou či televizní seriály zcela zásadně nesleduji, protože zvláště v těch druhých jmenovaných je tolik nesmyslů, že když si uvědomím, že v podobném stavu mohou být i jiné oblasti lidské činnosti, jímá mě hrůza.
S kterou spisovatelkou byste šel rád na večeři?
Asi vás moje odpověď překvapí, ale s Boženou Němcovou.
A s kterým autorem byste se nebál strávit desetihodinový let, nebo dokonce rok na pustém ostrově?
S Jindřichem Mannem. Je to syn Ludvíka Aškenazyho. Je to u nás vlastně málo známý autor, protože po roce 1968 emigrovali a on pak psal a dodnes píše pro německou televizi. V Česku mu zatím vyšla jedna kniha − Poste restante. Vzhledem k tomu, že jsme s Jindrou spolužáci z devítiletky a kamarádi, myslím si, že o témata, o kterých bychom si v letadle nebo na pustém ostrově povídali, by nebyla nouze. Vrátili bychom se určitě ve vzpomínkách do mládí a do okolí Jevan, Stříbrné Skalice a Sázavy, kde jsme strávili spoustu krásných chvil.
