Extrémně nízké úrokové sazby od České národní banky nyní zpohodlňují život lidem i firmám: zlevňují úvěry. Domácnosti a firmy ale mohou podcenit rizika toho, že se jednou (nikdo neví, kdy přesně) vrátí úrokové sazby k normálu. Nyní snadná obsluha dluhu se může rychle změnit v noční můru − přijdou dražší splátky. Tohle pak dopadne i na banky. Bude se jim zvětšovat podíl úvěrů v selhání, budou tvořit opravné položky a bude jim klesat zisk. V mezním případě by mohlo dojít i k oslabení finanční stability. Plynou z toho tři klíčové věci.
Především se musí centrální banka více profilovat, že nedělá jen měnovou politiku, že snížila sazby na nulu, případně že intervenovala proti koruně. Tohle není její jediný makroekonomický cíl. Nutnou podmínkou účinné měnové politiky je péče o finanční stabilitu a dohled nad finančním trhem. Příkladem je Evropská centrální banka − nejdříve se zaměřovala výhradně na měnovou politiku, nyní dává velký důraz i na dohled nad bankami, především těmi systémově významnými.
Dále je dobře, že dohled nad institucemi finančního trhu vykonává ČNB. Nejdříve byly obavy, že dochází k velké kumulaci pravomocí v rámci centrální banky. Ale nakonec díky evropské dohledové struktuře a záplavě regulatorních pravidel spíš všichni vítají výhodu jednoho místa, které připomínkuje potenciální rizika plynoucí z regulatorních požadavků, jež ovlivňují nejen fungování českého finančního systému, ale přes nabídku úvěrů i reálné ekonomiky. Aktuálním příkladem kolizního evropského pravidla je návrh na držbu takzvaných způsobilých závazků ve formě vkladů finančních institucí a korporací se splatností nad jeden rok, které mají sloužit k rekapitalizaci bank. Pokud bychom požadavek museli převzít, narušil by konzervativní obchodní model našich bank, kde většina zdrojů má charakter primárních vkladů od domácností.
A třetí věc − Evropská rada pro systémová rizika (ESRB) uvádí v život makroobezřetnou politiku. Jde o aplikaci souboru nástrojů, které cílí na zvýšení odolnosti finančního systému přes identifikaci a omezování zdrojů nestability. U nás se úkolu zhostila ČNB. Má více než desetiletou zkušenost s péčí o finanční stabilitu, kterou komunikuje každoročně ve svých zprávách a jež je veřejností vnímána hlavně přes zátěžové testy bank, pojišťoven, penzijních společností, ale i domácností. V rámci této politiky využívá ČNB především různé typy kapitálových rezerv.
ČNB v sobě integruje cíle měnové, makroobezřetnostní, vystupuje jako dohledová autorita. Při tvorbě svých strategií musí hledat optimální mix. A to není snadný úkol v dlouhodobě uvolněných měnových podmínkách, kdy ČNB vyvažuje cenovou stabilitu a zároveň hledá optimální vztah mezi výnosem a rizikem na finančních trzích.
