Co mají společného Kofola, Kofila, Míša, Nemocnice na kraji města a Chalupáři? Všechny tyto retropředměty materiální i duševní spotřeby máme tak rádi, že je stále necháváme žít a pojídáme znovu a znovu.

U pochutin a nápojů, které se přece jen odlišují od západních standardů a v jistém smyslu tak vynikají nad ostatní, je to pochopitelné. K nostalgickým spreewaldským okurkám ze slavného "ostalgického" filmu Good Bye, Lenin! to má hodně daleko − ale Chalupáři a Nemocnice?

Jako by seriály z doby reálného socialismu, s tvrdošíjností opakované rok co rok (nejlépe jako letos: o prázdninách) několikrát tu na komerčních, jindy na veřejnoprávním kanálu, přinášely stejnou nostalgii jako svého času v Německu večerníčkový skřítek Sandmann.