Je léto roku 1898. Marie Curie-Sklodowská informuje pařížskou akademii věd, že se svým manželem izolovala z jáchymovského smolince silně radioaktivní látku, která obsahuje dosud neznámý kov - později pojmenovaný polonium. Nový prvek byl 400krát aktivnější než do té doby známý uran. Na sklonku roku přichází další objev - radium, jež je dokonce 900krát aktivnější. Výzkumy znamenaly zásadní přelom ve zkoumání přírodní radioaktivity a položily vedle objevu uranu a rentgenových paprsků základ celé jaderné fyziky.

Až do první světové války byl západočeský Jáchymov jediným místem na světě, kde se těžilo radium. Mimochodem, s Jáchymovem souvisí i objev uranu - po rozboru jáchymovského smolince jej v roce 1789 popsal jako dosud neznámý prvek německý chemik Martin Heinrich Klaproth.

České země tak byly od samého počátku výzkumů přímo v centru dění. Čeští výzkumníci se svým know-how dnes patří do světové špičky a podílejí se na nejperspektivnějších projektech současnosti.

Na počátku 19. století se však výzkum nového vědního oboru, který byl v té době spojován především s lékařstvím, soustředil do Vídně. Pražské vysoké školy si na první přednášky z oboru přírodní radioaktivity musely počkat až do roku 1908.

Obrat přišel po vzniku samostatného Československa. Už v roce 1922 se do Paříže přímo k Marii Curie-Sklodowské vydal studovat první Čech, tehdy čtyřiadvacetiletý František Běhounek. Když se vrátil do vlasti, zasloužil se o vznik Státního radiologického ústavu, studoval jáchymovskou léčivou vodu a kosmické záření.

Před válkou odjel do Anglie studovat radioaktivitu dvaatřicetiletý fyzik Václav Petržílka. V Cavendishově laboratoři v Cambridgi experimentoval s reakcemi protonů a lehkých jader. Jeho průkopnické práce jsou prvním přínosem české vědy v tomto oboru. Po návratu v roce 1938 musel svou práci načas přerušit, protože u nás nebyl potřebný urychlovač částic. Věnoval se proto studiu kosmického záření a se spolupracovníky postavil na Lomnickém štítu výškovou laboratoř.

Na své britské výzkumy navázal po druhé světové válce coby šéf Laboratoře pro nukleární fyziku České akademie věd a umění (LNF ČAVU). V té době byl veškerý jaderný výzkum jednotlivých zemí částečně nebo úplně utajovaný. Spolupráce neexistovala, a český výzkum si tak musel hledat vlastní cesty. Čeští výzkumníci pracovali především na výpočtech pomalého reaktoru s přírodním uranem.

Jediným Čechem, který se do té doby seznámil se samotnou konstrukcí jaderného zařízení, byl Čestmír Šimáně. Během stipendijního pobytu ve Francii měl možnost poznat těžkovodní uranový reaktor ZOE. Po návratu se stal prvním zaměstnancem LNF ČAVU.

Laboratoř v té době získala svůj první urychlovač. Byl objednán u švýcarské firmy Haefely, ale dlouho se pro něj nemohlo najít vhodné místo. Vláda nakonec rozhodla o uvolnění historické budovy hostivařského parního mlýna, kde byly ateliéry a kulisárna Československého filmu.

V polovině 50. let se situace uvolnila a tehdejší Sovětský svaz nabídl českým výzkumníkům v lednu 1955 dodání jaderných technologií včetně reaktoru. V té době už v šesti zemích světa pracovalo 27 výzkumných reaktorů.

Již v červnu vyšlo vládní nařízení o vzniku Ústavu jaderné fyziky a zároveň se začalo se stavbou areálu v Řeži u Prahy, v úzkém údolí podél Vltavy. Areál byl projektován na 600 pracovníků, v Hostivaři jich však pracovalo pouhých 50. Ústav tedy zahájil rozsáhlý nábor studentů a absolventů vysokých škol, kteří se nové vědě učili za pochodu.

V září 1957 zahájil v Řeži provoz první reaktor. Palivem byl uran obohacený 10 procenty izotopu 235 a moderátorem i chladivem byla destilovaná voda. Pro její dopravu do Řeže byla použita nerezová cisterna na převoz mléka. Přestože ji pracovníci pečlivě vymyli, po zalití reaktoru se objevil mléčný zákal. A tak se rozšířila fáma, že první československý reaktor je chlazen mlékem.

Po spuštění reaktoru mohly odstartovat experimentální práce v mnoha oborech, od neutronové fyziky přes výzkum nových konstrukčních materiálů a neutronových aktivačních analýz až po technologie nakládání s radioaktivním odpadem a vývoj a výrobu radiofarmak pro diagnostiku a lékařskou terapii.

Koncem 80. let bylo staré zařízení přestavěno na výkonnější reaktor LVR 15, který dále rozšířil možnosti výzkumu i vývoje. V roce 1983 byl uveden do provozu druhý experimentální reaktor LR-0, který vznikl přebudováním těžkovodního reaktoru nulového výkonu TR-0 ze 70. let.

Základnu výchovy odborníků pro český jaderný výzkum tvoří Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT. Jako jediné pracoviště v Evropě a pravděpodobně i na světě má pro své studenty k dispozici obě jaderná experimentální zařízení - štěpný reaktor Vrabec i fúzní reaktor (tokamak) Golem.

Od roku 2008 má Česká republika k dispozici ještě modernější tokamak Compass. Byl instalován v pražském Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd a provádí se na něm nejpokročilejší experimenty v oblasti vysokoteplotního plazmatu a termojaderné fúze.

Na výzkumu jaderné fúze pracují vědci také v pražském centru PALS. Jde o laserový systém, který patří do první desítky laserových systémů na světě a využívá se k výzkumu laserového plazmatu. Potvrzením vysoké úrovně českého jaderného know-how je probíhající stavba nejmodernějšího laserového pracoviště světa ELI Beamlines v Břežanech u Prahy. Ambiciózní projekt za 6,8 miliardy korun má zahájit provoz na přelomu let 2017 a 2018.