Na obloze ani mrak, slunce rozpaluje suchou, prašnou stavbu ke třiceti stupňům. Stačí ale sejít pár chodbami a rázem by se hodila zimní bunda s čepicí, nebo aspoň mikina s kapucí. A k tomu větší baterka.

Dvanáct metrů pod zemí je totiž chladno a tmavo, takže když člověk prochází halami velkými jako solidní rodinná parcela, trochu se klepe a mžourá − pár osvětlených míst, kde se zrovna pracuje, vytváří dojem jakéhosi přítmí. "Spočítali jsme, že na stavbu jsme spotřebovali tolik železa jako na Eiffelovu věž," říká Roman Hvězda v suterénu kolosu, jehož vznik má pátým rokem na starosti.