Je to veliká výhoda, když mezi lidmi, kteří pijí hodně, člověk nepije," popisuje Fitzgerald v románu Velký Gatsby slečnu Daisy. Kdo by si ale vybavoval slova nějakého spisovatele, když v rozmařilé náladě dopíjí bůhvíkolikátou sklenku whisky a v ní se mu před očima rozpouštějí všechny jeho těžkosti. Člověk má zkrátka vychutnávat rozkoše života, jako by nebylo žádné zítra. Pak pro něj ale žádné zítra možná nebude, říká výstava Smrtelné slasti v Nové budově Národního muzea. Hned za vchodem tu člověka přivítá několikametrová vana ve tvaru kříže, po okraj naložená cigaretovými krabičkami a lahvemi všelijakého alkoholu, od tuzemáku po venezuelský Diplomático. Hned nato ho čeká procházka tunelem, v němž psychedelicky blikají světla a podlaha se pod člověkem prohýbá a vlní, jako by požil LSD a nad ránem vrávoral městem, napůl v euforii, napůl v háji. "Žádná slast není sama o sobě zlem, ale důsledky, které některé slasti působí, přinášejí s sebou mnohokrát větší zmatky," klade divákům na srdce citát řeckého filozofa Epikúra. Přečíst si ho lze skrz otvor ve zdi, do níž se předními koly zakousla motorka, na které se kdysi zabil nějaký nerozumný jezdec.

Co by to ovšem bylo za život, kdybychom si občas nepovolili vodítko. A tak jsou ve vitrínách vedle sadomasochistických pomůcek z první republiky také ukázky secesních ex libris, na nichž dámy v kloboucích se závojem rozkošnicky odhalují ňadra. K vidění je i barokně zdobené struhátko na šňupací tabák, notový zápis Bachovy árie oslavující bafání z dýmky nebo zednářská tabatěrka s malovaným výjevem, na němž vilný mnich laškuje s jeptiškou. O něco dál visí reklamní plakáty z 30. let - krásní lidé si na nich zapalují cigarety s egyptským tabákem. A dřevěné modely rukou předvádějí přirozenou noblesu gest, s jakou dovedli ve filmech kouřit třeba Humphrey Bogart nebo Marlene Dietrichová. Jen kdyby hned za rohem nečekal člověka pohled na kuřákovu plíci, která vypadá, jako by ji někdo potrhal, zmačkal, nechal týden na dešti a nakonec přejel autem.

Autoři Smrtelných slastí lidem připomínají rčení "užij dne", jedním dechem k tomu ale dodávají "pamatuj na smrt". V místnostech se šedivým kancelářským kobercem a žaluziemi, které pamatují ještě Federální shromáždění, ale výstava vyznívá rozpačitě. U vchodu sice stojí cedulka, že není vhodná pro návštěvníky mladší osmnácti let, nejspíš ti by si z ní ale odnesli nejvíc. A možná i v nich by vzbuzovala chuť zajít potom na panáka a dát si "pořádnýho šluka".