Na jedné z konferencí k výročí listopadových událostí jsem dostal otázku, která se mi stále vrací na mysl: "Jak by dopadla naše tehdejší celospolečenská debata o popřevratovém směřování, kdyby v roce 1989 vězela západní Evropa v takové ekonomické a celospolečenské krizi, jakou prožívá dnes?"

Pád Berlínské zdi a navazující události zastihly Evropu opravdu v poměrně dobré kondici. Ekonomický růst byl i v nejvyspělejších zemích nad třemi nebo čtyřmi procenty. Typická nezaměstnanost se pohybovala okolo 5-7 %. Inflace ani deflace nebyly strašákem. Poměr vládních dluhů vůči HDP se i přes potřebu financovat bezpečnostní hráz proti Varšavskému paktu pohyboval kolem 30 % ve Francii a Španělsku a v případě Řecka mezi 50-60 %. Demokratický model stál pevně na pilířích tradičních, stabilních a předvídatelných stran.