Režisér Vladimír Morávek je duše citlivá, až přecitlivělá. Na divadle je to občas na škodu, protože některé inscenace zkrátka už tolik citu neunesou a stává se z nich manýrismus režisérova nitra. Spojí-li se ovšem tento hyperempatický sklon s geniální hudbou Mozartovou, mohou vzniknout neuvěřitelné věci. A tak se také stalo v pražském Stavovském divadle, kde měla premiéru Kouzelná flétna.

Morávek v souladu s tradicí chápe Mozartovu zpěvohru pro lid jako dárek od boha a tak se k němu také jako režisér chová. Barokní kukátkové divadlo se prostřednictvím výměnných gobelínových pozadí proměňuje ve snovou ptáčnickou koláž, v níž se přírodní scenerie mísí s lidskou i nebeskou architekturou. Obrazy jako od Monty Pythonů, jen jim chybí onen ironický odstup a nahrazuje jej přirozená a radostná vážnost.