V uplynulých dnech rezonovalo našimi médii téma ročního působení vlády premiéra Bohuslava Sobotky. Poněkud ve stínu však zůstala vědní politika, ačkoliv programové prohlášení vlády obsahuje jasný závazek na podporu vyváženého a efektivního řízení vědy, výzkumu a inovací tak, aby jejich výsledky přispívaly ke společenskému a hospodářskému rozvoji České republiky a byly dlouhodobě udržitelné.

Nezájmu médií se ovšem nelze divit. Podporou vědy a vzdělávání v této zemi se zaklínaly takřka všechny polistopadové vládní garnitury. Dalo by se proto očekávat, že věda a vzdělanost v této zemi jen pokvetou. Není však třeba sofistikovaných rozborů, abychom zjistili, že česká věda tak úplně nevzkvétá. Důvodů je jistě celá řada: od problematické struktury financování výzkumu na národní úrovni přes výrazné deformace vědecké scény nechvalně známým kafemlejnkem až třeba po neochotu některých aktérů na scéně výzkumu a vývoje naslouchat trochu více těm druhým.