Naše politika trpí perverzní představou, podle které bohatý člověk je důvěryhodnější politik. Jeho bohatství se považuje za nejlepší prevenci v boji proti korupci a obchodní úspěch mu zvyšuje všeobecnou prestiž. Odlišuje se od upachtěných politiků v zastupitelských sborech nebo výkonných orgánech, kteří jsou příliš podobní těm, kdo je zvolili. Odlišuje se i od obyčejných lidí, jejichž chudoba je předem staví do politicky podezřelé pozice. Na rozdíl od nich "to" prostě dokázal, a proto ho obestírá charisma úspěchu otevírající cestu už ne k nepřímému vlivu, ale přímo k politické moci.