Byla to neskutečná jízda. Všechno šlo. Nic nebylo nemožné. Svět se otevíral nám, a my světu. Václav Havel, bývalý disident zvolený na konci prosince 1989 komunistickými poslanci novým prezidentem Československa, strávil první půlrok v úřadě v neuvěřitelné euforii, ve strhujícím víru svobody, který vesele nadnášel a zbavoval starostí a tíhy. "Byli jsme skupina kamarádů různých uměleckých profesí, která se náhle ocitla ve světě, který znala jen zdálky a který jí byl dosud jen předmětem kritiky a posměchu, a která se musela velmi rychle rozhodovat, co s tímto světem bude dělat," vzpomínal Havel po odchodu z politiky v roce 2003 a velmi rád přidával historky o objevování tajných zákoutí Hradu (sem patří i ježdění na koloběžce po hradních chodbách) a jeho postupném přestavování a modernizování. Havel si na začátku roku 1990 plnil sen o nové, jiné, nestranické, neideologické politice, a zároveň postupně přicházel na to, že tak jednoduché to zase nebude. Ale prozření z možností a limitů politiky přišlo až mnohem později, po prvních svobodných volbách v červnu roku 1990. Po nich chtěl Václav Havel z politiky odejít, přenechat věci veřejné profesionálům, vrátit se ke psaní, k divadlu. Být pouhým občanem. Nestalo se. Zůstal na Hradě jako "první občan". A nakonec se stal se politikem, se všemi plusy a minusy, které k tomu patří.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se