Diktatury mají společné principy a jedním z nich je snaha ovládnout informace. Staré "dobré" časy máme už dvacet pět let za sebou, nicméně jednání ministerstva školství jako by prodchl duch doby. Nelze sice docílit úplné kontroly, je však možné snažit se o co největší míru utajení. A o to nyní pravděpodobně jde. Naposledy to bylo vidět u debatované maturity z matematiky.

Na začátku své éry Marcel Chládek deklaroval otevřenost, zůstalo však u deklarací. Expertní komise byly "utlumeny" nebo se jejich jednání dostalo mimo veřejný dosah. S lidmi, kteří dlouhodobě spolupracovali na koncepčních materiálech, byla spolupráce přerušena. Dobře, dalo by se asi namítnout, ministr hledá jiné, to je legitimní. Výběr však probíhá podle jediného kritéria: noví rádci panu ministrovi v jeho mnohdy nepochopitelných nápadech neodporují, případně jsou jejich přímými proponenty. Trend "nekomunikace" se stupňuje už měsíce.

Po fiasku s Národní radou pro vzdělávání, kde měl být exprezident Václav Klaus a pak zase ne, se zdá, že se ministr školství "poučil" a rozhodl se úřad obrnit mlčenlivostí. A tak se v tichosti sešel přípravný výbor, jenž má radu navrhnout, aniž by ministerstvo považovalo za potřebné sdělit světu, kdo o čem jednal a s jakým výsledkem. Tisková zpráva suše konstatovala, že se výbor sešel. Tři věty.

Nedávno zase proběhl kulatý stůl k povinné maturitě z matematiky, ale novináři se dozvěděli pouze tolik, že se účastníci na její potřebě shodli. Jde o zjevnou manipulaci, neboť profesor Milan Hejný, který se účastnil, byl prokazatelně proti. Zkuste zavolat na ministerstvo a požádat o rozhovor třeba s neviditelným školským ombudsmanem Eduardem Zemanem. Pravděpodobně má dovoleno mluvit jen s někým. Není dokonce ani možné pořizovat videozáznamy z veřejných akcí, pro jejichž účely ministerstvo pouze poskytuje prostor. Vše bez zdůvodnění.

Jediné informace, které ministerstvo poskytuje, jsou záznamy z deníku pana ministra, jejichž smyslem není plnit veřejnou službu, ale budovat majestát Marcela Chládka. Věru těžká práce. Poskytovat informace patří mezi neoddiskutovatelné povinnosti jakékoliv veřejné instituce. Stejně tak umožnit odborné veřejnosti podílet se na jejích z podstaty veřejných aktivitách. Veřejnost nezajímá, jestli pan ministr zažehl vánoční stromeček, zajímá ji průběh jednání o radě, maturitě, o důležitých tématech.

Někdo by měl panu ministrovi připomenout aktuální letopočet a stav společenského uspořádání. A také to, že nekomunikovat nelze.


Autor pracuje ve společnosti EDUin