Poslední roky bývá považována za favoritku Nobelovy ceny za literaturu. Přitom píše dokumentární romány o Velké vlastenecké válce, sovětských vojácích v Afghánistánu, o černobylské katastrofě, abychom jmenovali ty nejznámější. Spojuje je jedno – zájem o Homo sovieticus, tvora vzešlého z největšího sociálního experimentu 20. století. Člověka, který ještě nechce odejít z dějin, jak ostatně nyní ukazují události na Donbasu.

"Třicet let jsem byla kronikářkou tohoto člověka. I já jsem byla jeho součástí. Definitivně jsem to ze sebe dostala v Afghánistánu. Do té doby jsem myslela, že může existovat nějaký socialismus s lidskou tváří, jak o tom mluvil třeba Dubček," říká šestašedesátiletá běloruská spisovatelka Světlana Aleksijevičová, která nedávno přijela na Festival spisovatelů Praha.