V 21. století budou velmi pravděpodobně dominovat Spojené státy americké, Evropská unie a Čína. Pro tuto sestavu hovoří ekonomický, demografický i politický vývoj. Bude to platit navzdory tomu, že Evropa bude kostrbatě lepit ukvapeně poskládanou mozaiku unie z přelomu milénia, Čína bude jako partner stále stejně nevyzpytatelná a USA se budou i nadále potýkat s nezdravou sebestředností. Zapomeňme ale na to, že svět převálcují Turecko, Rusko nebo Indie. Spojené státy budou mít ke konci století téměř 400 milionů obyvatel, což je o třetinu více než nyní. Budou stále víc pod latinským vlivem, ale neztratí svoji hospodářskou dynamiku. A co nedoženou ekonomicky, dotáhnou politicko-vojenskou rétorikou.
PROVÁZANOST DOLARU, EURA A JÜANU
Evropská unie je sice slepenec, ale natolik pracně poskládaný, že není jiná cesta než pokračovat v ekonomické integraci. Největší devízou starého kontinentu ale bude i nadále silný průmysl, inovace a vzdělanost. Čína se během pár let stane světovým lídrem v tvorbě HDP, největším spotřebitelem a zemí s nejvyšším počtem vysokoškolských absolventů. Z prosté matematiky to nemůže dopadnout jinak, než že Číňané postupně ovládnou většinu oborů a stanou se vůdčí hospodářskou velmocí. Bude zajímavé sledovat provázanost dolaru, eura a jüanu a finanční trhy příslušných zemí. V důsledku sociologické, technologické a ekonomické integrace je pravděpodobné, že tito globální hráči, držíce se vzájemně hospodářsky pod krkem, vytvoří poměrně kompaktní uskupení, které by mohlo skýtat jistou záruku, že se v příštích desetiletích vzájemně neutlučeme.
Pro tuzemské podniky to nejsou špatné zprávy. I přes tisíce námitek, které vůči EU oprávněně vznášíme, nemůže ani ten největší skeptik tvrdit, že by nám byl bezbariérový byznys čert dlužen. Pokud navíc dojde k vytvoření transatlantické zóny volného obchodu a volný trh se rozšíří na téměř 800 milionů koupěchtivých obyvatel s největšími světovými korporacemi a 35 miliony malých a středních firem, nečekají nás nijak chmurné zítřky. Znamená to ovšem nečekat a systematicky si začít tvořit partnerství na druhé straně Atlantiku již nyní. I to je důvod, proč Asociace malých a středních podniků a živnostníků připravila pro menší české firmy první zahraniční privátní inkubátor, situovaný v New Yorku. Od příštího roku tak naši producenti a obchodníci budou moci vyzkoušet nevídané zázemí, které pro ně bude - za podpory vlivné americké rodiny Rausnitzů - k dispozici pár desítek minut od Manhattanu.
BEZHLAVÉ INVESTICE V ČÍNĚ?
Nepochybně velkým lákadlem se začíná stávat i Čína. Žel někdy se do ní pouštíme poněkud bezhlavě. Země, která byla před pár lety téměř na indexu, je dnes stejně vehementně obhajována. Z pohledu malého byznysu je přitom prakticky vyloučené pouštět se do investic v Číně. Je hezké, že pořádáme monstrózní fóra a snažíme se přesvědčit o úžasných partnerstvích, ale nejdříve je třeba se trochu porozhlédnout okolo. Čína se musí otevírat postupně, bez politických i náboženských předsudků a na průnik do ní je nezbytné se vybavit jak železnou trpělivostí, tak i spolehlivým finančním polštářem. Je zcela správné začít navazovat obchodní partnerství, ale je nutné při tom brát v úvahu nemalá rizika zatím nevypočitatelného trhu. Jinými slovy, začít aktivně dělat byznys v Číně je dobrý krok, ale v žádném případě se na čínskou kartu nesmí vsadit celé podnikové jmění.
Když mi bylo deset let, rodiče mi pragmaticky vštěpovali, že je nezbytné povinnou ruštinu doplnit němčinou. Nám nezbývá než dětem k povinné angličtině přihodit základy čínštiny. Nejenže se s touto řečí v 21. století neztratí, ale navíc tím uděláme nezbytný krok k lepšímu pochopení filozofie nejlidnatější země světa. A to se stane základem úspěchu další generace v Číně. Dřív na něj nespoléhejme.
Karel Havlíček
předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
Čínský dopravní letoun ARJ21-700. foto: Reuters
