Den, kdy nám popravili Jima

Zrovna jsem pila ranní kávu na balkoně svého pražského bytu a radovala se, že nás čeká další krásný, slunečný a víceméně nudný den.

Od té doby, co jsem strávila tři roky na cestách coby novinářka v převážně rozvojových zemích, se nemůžu nabažit všech těch drobných přepychů, které se nám v Česku nabízejí. Užívám si toho, že můžu sedět na balkoně jen tak v tílku a nemám strach, že mě někdo uvidí "polonahou" a bez šátku. Že můžu klidně vlézt do auta k nějakému taxikáři, kterého osobně neznám, a on mě pravděpodobně neunese. Že si můžu čistit zuby pod tekoucí vodou a nedostanu choleru. Že i to nejhorší kafe na českém trhu je pořád lepší než to nejlepší kafe v Afghánistánu.