Znám prostředí tvrdých drog a pouličních bitek

Říká se, že spisovatelé píší celý život jeden román. Píšete celý život jednu písničku?

Nejspíš ano. Asi nejčastějším motivem je únik ze samoty a snaha propojit se s vnějším světem. Ale zrovna u mého posledního alba to tak možná úplně neplatí. Uvědomila jsem si to u písně Horizon, která desku uzavírá. Když jsme se rozešli s mým prvním mužem Mitchellem (Froomem, hudebním producentem, pozn. aut.), rok jsem žila sama jen se svou malou dcerou Ruby. Neměla jsem přítele ani kamarády, nikoho, na koho bych se mohla spolehnout. Bydlela jsem v bytě, z kterého se vycházelo přímo na ulici. Když někdo zaklepal a já otevřela, byla jsem málem na chodníku. Bylo to doslova tak, že já jsem tady a tam venku zbytek světa. A mezi námi jenom ty jedny malé dveře. Cítila jsem se úplně bezbranná a opuštěná. Měla jsem tři sousedy, kteří si chodili sedat na schod před můj byt.