Rodí se největší integrační projekt v historii lidstva. Evropská unie a Spojené státy americké od loňského července jednají o obchodním a investičním partnerství (TTIP). Díky němu vznikne jednotný sladěný trh s více než 820 miliony spotřebitelů. "Dohoda století", kterou si politici na obou březích Atlantiku přejí podepsat koncem příštího roku, má dodat mocný podnět také další liberalizaci mnohostranného světového obchodu.
Obchodní diplomati z Evropy a USA už absolvovali pět perných jednacích kol. To poslední se konalo ve druhé polovině května v americkém Arlingtonu nedaleko Washingtonu. Na veřejnost - stejně jako předtím - se nic konkrétního nedostalo. Opět zůstalo u obecných frází.
"Máme za sebou velmi dobrý týden. Naše jednání zaznamenalo značný pokrok," prohlásil hlavní vyjednávač USA Dan Mullaney. Ale zároveň dodal, že konečný úspěch vyžaduje "značnou dávku kreativity a výdrže".
Ignacio Garcia-Bercero, šéf evropské delegace, se omezil na konstatování, že jednání byla "velice intenzivní". Pokračovat by měla v červenci, s největší pravděpodobností v Bruselu.
SLADIT ZMĚŤ NOREM BUDE VELICE TĚŽKÉ
Hlavní překážkou, kterou musejí vyjednávači překonávat, nejsou dovozní cla. Obchod mezi USA a EU je v průměru zatížen ani ne čtyřprocentní sazbou. Ale pokud jde o agrární produkty, unie zatěžuje jejich dovoz z USA v průměru 13,9 procenta, kdežto Američané uplatňují zhruba pětiprocentní tarif.
Experty čeká nejtěžší práce na slaďování obrovského počtu technických, zdravotně bezpečnostních a dalších norem. U těch, které se nepodaří z různých důvodů sladit, se musí dosáhnout jejich vzájemného uznávání. Jeden příklad z Německa, které je ze zemí EU hlavním obchodním partnerem Spojených států: sladění norem by velice uvítala například firma Alfred H. Schütte z Kolína nad Rýnem, největší světový výrobce průmyslových brusek. "Stroje dodávané do USA musejí pochopitelně vyhovovat tamním technickým normám. Tak třeba tlačítko nouzového vypnutí musí být podle německých norem ve výši 1,1-1,3 metru, podle norem amerických 0,9-1,1 metru. Podobné odchylky nám zvyšují výrobní náklady o čtyři až pět procent," popsal listu Handelsblatt šéf firmy Carl Welcker. A podobných příkladů je nepřeberné množství. Nejen v Německu.
MOŽNÉ PŘÍNOSY PARTNERSTVÍ
Experti na základě modelových propočtů slibují, že obchodní a investiční partnerství umožní zrychlit tempo růstu HDP na obou březích Atlantiku o 0,5-0,8 procentního bodu, což není zanedbatelné. Jak vyplývá ze studií, které si nechal zpracovat Brusel, v EU díky vyššímu vývozu zboží a služeb vznikne kolem 1,3 milionu nových pracovních míst, hlavně v zemích, jejichž firmy nejvíce závisejí na americkém trhu. V samotném Česku by podle analýzy ministerstva průmyslu a obchodu mohlo vzniknout až 22 tisíc nových pracovních míst, což je ten nejoptimističtější scénář.
Profitovat by měla i četná odvětví a obory evropského hospodářství. Londýnské Středisko pro výzkum hospodářské politiky (CEPR) tvrdí, že evropské automobilky by mohly díky dohodě TTIP zvednout vývoz do USA až o 40 procent, chemický průmysl o devět a strojírenství o šest až 12 procent.
Jenže pro naprostou většinu lidí v Evropě i USA jsou to abstraktní čísla, pod nimiž si nedovedou představit nic konkrétního. "Z volného obchodu s USA přitom mohou mít největší prospěch lidé s nízkými příjmy, neboť americké potraviny jsou mnohem levnější než ty evropské," konstatuje Hans-Werner Sinn, prezident mnichovského Ústavu pro hospodářský výzkum (IFO).
JAKÉ PŘÍNOSY MŮŽE OČEKÁVAT ČESKO?
Z chystané dohody o evropsko-americkém obchodním a investičním partnerství budou mít nepochybně prospěch i české firmy. Jednak nepřímo - hlavně přes vyšší německý export do zámoří, jednak přímo.
Česko loni podle údajů Českého statistického úřadu do Spojených států vyvezlo zboží za 69 miliard korun a dovezlo za necelých 61 miliard korun. USA se tak podílejí na tuzemském vývozu i dovozu shodně 2,4 procenta. Ale na vývozu mimo Evropskou unii je to 11,5 procenta, na dovozu pak 6,3 procenta.
Zdejší firmy by uvítaly zrušení či alespoň snížení dovozních cel, která USA uvalují například na katodové trubice, auta, skleněné zboží, nádobí, hovězí maso a mléčné výrobky. Stejně tak jde o to, aby Američané uznávali zeměpisná označení pro piva a zemědělské produkty.
ČEHO SE NEJVÍCE BOJÍ EVROPANÉ
Po pěti jednacích kolech se ukazuje, že vybudovat širší a pevnější most přes Atlantik nebude tak jednoduché, jak se optimistům na počátku jevilo. Dosud dosažené výsledky budí určité rozpaky. Jak poznamenal německý list Handelsblatt, v Evropě sílí obavy, že partnerství přinese mimo jiné "měkčí" požadavky například na bezpečnost potravin, ochranu životního prostředí a lidského zdraví vůbec. A že budou omezena práva spotřebitelských svazů.
Obce a města se ptají, zda TTIP nepovede k úplné privatizaci veřejných služeb, například vodáren. Komunální politici by pak nad tímto klíčovým sektorem ztratili kontrolu, což se jim vůbec nezamlouvá.
Důležitým předmětem jednání je ochrana soukromých investic. Za tím účelem by se měly zřídit smírčí soudy a právě kolem nich propukla vášnivá diskuse. Kritici dohody varují, že nadnárodní společnosti budou moci prostřednictvím soudních žalob napadnout a případně i změnit rozhodnutí demokratického státu týkající se sociálních otázek a zdravotnictví. "Obávám se, že dohoda americkým firmám umožní obcházet národní zákony jednotlivých členských zemí Evropské unie," říká Ben Beachy z Public Citizen, americké levicově orientované organizace na ochranu spotřebitelů.
Naproti tomu zastánci těchto soudů poukazují na to, že už jsou celá desetiletí běžnou součástí mnoha dohod o volném obchodu. "Nejde o žádný americký komplot," zdůrazňuje Shaun Donnelly z americké Rady pro mezinárodní byznys (USCIB).
Americký prezident Barack Obama už na březnovém summitu USA-EU ujistil, že dohoda nebude v žádném případě pro Evropu znamenat ústup od bezpečnostních, sociálních či ekologických standardů. Stejně tak bude zachována kulturní různorodost Evropy.
NALÉHAVÁ VÝZVA V ENERGETICE
Geopolitická krize, která vznikla v souvislosti s událostmi na Ukrajině a ruskou anexí Krymského poloostrova, přiměla Evropskou unii a USA, aby se vážně zabývaly také užší spoluprací v energetice.
Tato otázka je klíčová hlavně pro EU zabezpečující svoji potřebu ropy dovozem přibližně z 80 procent (z toho nákupy v Rusku více než z jedné třetiny) a potřebu zemního plynu asi ze 60 procent (30 procent představují ruské dodávky). Jak podotýká list The Wall Street Journal, jenom čtyři země EU - Portugalsko, Španělsko, Irsko a Švédsko - se obejdou bez ruského zemního plynu.
Zmírnění závislosti na ruských palivech má pro hlubší integraci EU a USA velký význam. Prvním krokem by mělo být zrušení amerického zákazu na vývoz ropy. Tím dalším pak výstavba infrastruktury na obou březích Atlantiku, potřebné pro dodávky amerického zkapalněného plynu. Někteří experti doporučují, aby Evropané podepsali s Američany "energetický pakt" ještě dříve, než dokončí jednání o TTIP.
Automobil, který splňuje americké předpisy, dnes nemůže bez úprav na evropské silnice a naopak. Nejde jen o údaje na tachometru (kilometry a míle), ale například také o odlišnou barvu blinkrů, parametry světlometů, emisní normy i předpisy pro nárazové testy. Na snímku je model značky Dodge, který vyrábí americká společnost Chrysler Group LLC.
Foto: Shutterstock
Šéfové vyjednávacích týmů Dan Mullaney za USA (vlevo) a jeho evropský protějšek Ignacio García-Bercero mají jasné zadání: Připravit dohodu TTIP do konce příštího roku, kdy ji stvrdí politici.
Foto: Reuters
