Země, kde každá drobná změna či inovace zabrala dlouhé roky, se najednou mění investorům před očima až příliš rychle. Revoluce, vojenský převrat, stávky, anulování soudních rozsudků, násilné protesty zaměstnanců - jevy, které Egypt neznal desítky let, se v éře "arabského jara" staly realitou.

Natolik překotný vývoj, doprovázený navíc krveprolitím v ulicích, však nebývá zahraničním investorům nikdy po chuti. Ani Egypt není výjimkou. Celý region prochází etapou, jejíž konečné důsledky lze jen obtížně předvídat. Někteří podnikatelé a investoři vidí v arabských revolucích šanci, většina ostatních se zatím raději stáhla.

Promění politické turbulence posledních tří let Egypt v podnikatelsky atraktivnější prostředí, nebo tomu bude právě naopak?

PŘÍLEŽITOSTI JSOU I V DOBĚ KRIZE

Příklady z praxe zatím vypovídají o obojím. "Jde jen o to, jak věci uchopit - i arabské jaro je příležitostí, ne katastrofou," myslí si Imád as-Suwédí, majitel jedné z nejúspěšnějších firem v zemi, El Sewedy Electrometers.

I on se začal po pádu exprezidenta Husního Mubáraka v roce 2011 potýkat s problémy, které postihly řadu místních firem. Tisíce jich zavřely, další od té doby bojují se stávkujícími zaměstnanci, slábnoucí egyptskou librou, rostoucí inflací a potížemi s odbytem.

Důvěra zahraničních podnikatelů v Egypt pak poklesla i kvůli obavám o bezpečnost pozemků, továren a zaměstnanců. Policie funguje hůře než za bývalého režimu a kriminalita vzrostla. Zhoršily se služby, od dopravy až po sběr odpadků. Tím trpí turistický ruch, zemědělství i textilní průmysl, odvětví, která spolu se zisky z provozu Suezského průplavu a exportem plynu tradičně tvořila páteř egyptské ekonomiky. I v této situaci ale lze uspět. El Sewedy Electrometers využila slabé egyptské libry k úspěšné expanzi v zahraničí. Její majitel tvrdí, že problémy firem v Egyptě jsou často jen důsledkem špatného řízení a neschopnosti manažerů.

Pro většinu zahraničních investorů však Egypt ještě dlouho zůstane zemí rozporů. Je pochopitelné, proč i v turbulentní době arabského jara tolik láká podnikatele z ciziny. S více než 80 miliony obyvatel je to nejlidnatější arabský trh, navíc na strategické křižovatce mezi Evropou, Asií a Afrikou.

Víc než po čemkoli jiném země touží po nových pracovních místech pro miliony mladých Egypťanů. Peníze a know-how ze zahraničí potřebuje v řadě sektorů od telekomunikací přes strojírenství, solární energetiku až po turismus. Přesto se v posledních třech letech drželi zahraniční investoři od Egypta zpět v obavách, aby o své peníze nepřišli.

ŽALOBY A ZESTÁTŇOVÁNÍ

Neodrazovaly je "tradiční" nedostatky, typické i pro arabské země: byrokracie na úřadech, pomalý a zkorumpovaný státní aparát či nedokonalá infrastruktura. Hlavní problém, který po revoluci v roce 2011 znesnadnil investice v Egyptě, je závažnější.

Souvisí s politickou nestabilitou a zní plynoucí nejistotou v oblasti práva - existují obavy ohledně "trvanlivosti" vládních kontraktů, obchodních smluv i vlastnických poměrů ve firmách. Především bohatí arabští investoři začali žádat garance, že o svůj majetek nepřijdou.

Loni například egyptský soud znovu znárodnil textilní firmu Tanta Flax and Oils. Odňal ji saúdskému podnikateli, jemuž ji v roce 2005 zprivatizoval Mubárakův režim. Podle soudu tak ovšem Mubárak učinil nelegálně a výrazně pod cenou, čímž poškodil tamní dělníky.

Nejde přitom o ojedinělý případ. Mubárakův režim rozprodával v letech 1992 až 2008 státní firmy ve snaze povzbudit soukromý sektor. V prvních dvou letech po revoluci ale soudy nařídily opětovné znárodnění nejméně v jedenácti případech.

Proti "renacionalizaci" nyní bojuje osm zahraničních firem, mezi nimi mexický cementárenský gigant CEMEX, italská banka Sanpaolo či indonéská nadnárodní textilní skupina Indorama Group. "Tato nejistota je jedním z faktorů, proč po arabském jaru chybí v Egyptě zahraniční investoři," řekl agentuře Reuters Jason Tuvey z konzultační firmy Capital Economics.

Dokumentují to i čísla. V prvních třech letech po revoluci čelila egyptská vláda celkem 37 soudním žalobám investorů v celkové hodnotě 14,3 miliardy dolarů, a to jak v domácích, tak v mezinárodních arbitrážích. Před pádem Mubáraka to bývaly v průměru jen dvě žaloby ročně. Egypt však slibuje této situaci učinit přítrž. Právě schvaluje nový zákon, který znemožní třetím stranám ex post zpochybňovat kontrakty udělené vládou soukromým firmám a anuluje také všechny probíhající procesy, v nichž je zpochybňována privatizace.

Stávající režim v zemi, jemuž dominuje egyptská armáda, si díky tomu slibuje příliv nejméně patnácti miliard dolarů nových investic v příštích třech letech.

ARMÁDA ROZHODUJE

Investoři nový krok vítají. Byť je zřejmé, že zároveň posílí kontrolu armády, nyní nejmocnějšího hráče egyptské politiky a ekonomiky, nad udělováním státních zakázek.

Armáda ovládla Egypt od loňského července, kdy svrhla islamistickou vládu exprezidenta Muhammada Mursího. Od té doby spoléhá především na finanční pomoc od spřátelených ropných monarchií Perského zálivu (Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů či Kuvajtu), které posílají Egyptu miliardové částky finanční pomoci. Nad tím, jak se využijí, rovněž dozírají egyptští generálové.

Se 450 tisíci vojáky v aktivní službě je egyptská armáda největší v Africe a velcí zahraniční investoři s ní musí počítat. Její podnikatelské aktivity sahají od potravinářství či textilního průmyslu přes zdravotní péči, turistiku a školství až po energetiku. Dubajské stavební firmě Arabtec nedávno přiřkla historicky největší dohodu v hodnotě 40 miliard dolarů na stavbu milionu bytů pro mladé Egypťany.

Pod kontrolou má i nejdůležitější zakázku budoucnosti - rozšiřování kapacity Suezského průplavu, jednoho z pilířů egyptské ekonomiky. Ten má být schopen obsloužit víc lodí a bude doplněn o novou obří průmyslovou zónu.

EGYPT VÁHÁ S REFORMAMI

Nástup armády k moci - byť je spojen s násilím a omezením demokracie - vnímají investoři spíše pozitivně. Doufají, že Egypt zažije éru větší stability a využije výhod, které podnikatelům nabízí.

Náklady na energii jsou jen třicetiprocentní v porovnání s Evropou, cena práce je pětinová. Káhirská burza postupně ožívá. Země má solidně fungující instituce i ustavené průmyslové zóny s výhodnými podmínkami pro exportní firmy.

S velkými plány se do Egypta chystá například jihokorejská technologická firma Samsung, která tam postaví montážní linku za desítky milionů dolarů. Půlmiliardovou investici nedávno oznámil i výrobce nápojů Coca-Cola.

Obraz Egypta ale zůstává rozporuplný. Země váhá s bolestivými domácími reformami včetně rušení dotací občanům, které by jí uvolnily prostředky v rozpočtu. Velkým zahraničním plynárenským firmám, v čele s britskou BG, dluží už šest miliard dolarů.

Po třech politicky bouřlivých letech by egyptská ekonomika i zahraniční investoři potřebovali období stability. Zda se podaří k němu nastolit vhodné podmínky, ale zůstává otázkou. Vláda "tvrdé ruky," kterou již téměř rok praktikuje egyptská armáda vůči opozičním islamistům, zatím národ k usmíření nepřivedla.

Egyptskou nejdůležitější zakázkou blízké budoucnosti je rozšíření kapacity Suezského průplavu, který je jedním z pilířů egyptské ekonomiky. Průplav má být schopen obsloužit více lodí a bude doplněn o rozlehlou průmyslovou zónu.
Foto: Shutterstock

Se 450 tisíci vojáky v aktivní službě je egyptská armáda největší v Africe a velcí zahraniční investoři s ní musí počítat. Právě armáda nejvíce ovlivňuje egyptskou politiku i ekonomiku.
Foto: Reuters

null

null