Vždycky jsem si myslel (a jak jsem později poznal, tak naivně), že hlavním kritériem pro využití evropských fondů i dotací může být jen posouzení a následné rozhodnutí, zda předložený projekt je - ve všech oblastech - ku prospěchu naší země. Jako podnikatel to chápu samozřejmě především tak, jestli projekt zvýší konkurenceschopnost žadatele o dotaci, tedy předkladatele projektu.

Také jsem dodnes nepochopil, proč i mé daně a daně mé firmy, které jsou také součástí evropských dotací, jsou používány na stavby bobových drah, golfových resortů, akvaparků či realizaci podobných, v tuto chvíli neprioritních a ne nezbytně nutných investic. Kdo za to může? Kdo takto může rozhodnout ve stejné době, kdy některé z našich silnic stále ještě pamatují koňské povozy nebo jiné dnes plné záplat byly stavěny hluboko v minulém století a připomínají tankodrom či vypadají jako po náletu spojeneckých vojsk? Ve firmě by se mi to nestalo, nikdo by si ani nedovolil takové utrácení plánovat, když stále ještě nejsou v pořádku fabriky. V mém světě má vše řád. Nejdřív práce a vše, co s tím souvisí, potom zábava. Moučník by se přece měl jíst až po jídle.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se