Srovnávat politického nováčka Andreje Kisku se zkušeným matadorem Viktorem Orbánem se může zdát šílené - a to nejen ve středoevropském kontextu. Jeden je civilně působící politicky nepopsaná tabule, druhý přesný opak, ve slonovinové věži moci uzavřený politický veterán. Ale oba dva výborně pracují s něčím, co je zároveň veřejné a intimní, politicky velmi důležité, ale přesto těžko hmatatelné: důvěra voličů.
V Kiskově úzkém rétorickém repertoáru, kterého se po celou dobu kampaně poměrně přesně držel, je důvěra občanů v politiky jedním z klíčových poselství. Neustále opakoval, že ji chce obnovit. Narážel tak na tu intimnější část vztahu mezi politikem a voličem, do níž volič vnáší prostřednictvím hlasování v tajné a svobodné volbě tu křehčí část v podobě svých vlastních očekávání. Z tohoto pohledu je to vztah jednostranný, protože volič po vhození lístku už nemá příliš mnoho jiných nástrojů, jak politika přivést k poslušnosti, pokud ten vztah poruší.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
