Kdo rád ponocuje a pak prospí celé dopoledne, patří svým chronotypem k "sovám". A na rozdíl od "ranních ptáčat" má větší sklon k depresím, hůře spí, častěji kouří nebo pije alkohol. Vyplynulo to z výzkumu katedry psychologie Univerzity Palackého v Olomouci, která během dvou let sesbírala podklady od téměř sedmi set studentů ze všech fakult. Zhruba polovinu z respondentů nebylo možné přiřadit do žádné skupiny, k rannímu či nočnímu typu náležela vždy zhruba čtvrtina z nich.

Přestože se v českých poměrech jedná zatím o pionýrskou studii, výsledky potvrdily závěry známé ze zahraničí, totiž že "sovy" mají oproti "skřivanům" těžší život. "Mnohem více kouří, pijí alkohol, kávu či využívají jiné podpůrné prostředky. Také tráví více času u počítače, naopak mnohem méně sportují. Na druhé straně spektra byla ranní ptáčata. U nich se ukázalo, že se snaží vůbec nepít alkohol, často sportují každý den a vyhýbají se kávě," uvedla pro univerzitní zpravodajský web autorka výzkumu Denisa Janečková. Podle ní také noční typy hůře usínají, takže kvalita jejich spánku není dobrá, a pokud musejí ráno vstávat, vzniká u nich spánkový deficit. To může vést k větší depresivitě a podrážděnosti.

U obou chronotypů se také liší výkonnost během dne. Zatímco ranní typy jsou ve vrcholné formě mezi devátou a dvanáctou hodinou dopolední, lidé z druhé skupiny podávají nejlepší výkony ve večerních a nočních hodinách.

Podle vědkyně není možné vědomě ovlivnit, k jakému chronotypu budeme patřit, lze se jen přizpůsobit. Spánkové preference se ale mění s věkem. Lidé mladí a ve středním věku raději ponocují, kolem padesátky se ale zpravidla mění v ranní ptáčata. K těm náleží více žen, zatímco mezi muži převládají "sovy".

Zdroj: www.zurnal.upol.cz