1. Jak si vybírám cíl svých cest

Vzhledem k tomu, že se až na výjimky jedná o rodinnou dovolenou, jde o kompromis mezi cíli a zájmy členů mé rodiny a rodiny mého "starého" kamaráda, která nás na cestách většinou doprovází. Tedy historie, současnost a sport, zejména potápění. Nikdy ale nesmí chybět alespoň týden strávený velmi aktivním odpočinkem, obvykle spojený s koupáním a potápěním.

2. Které tři vlastnosti musí mít můj/moji spolucestující

Základní vlastností je schopnost být lídrem. Tedy přesvědčit všechny účastníky o tom, že za dalším kopcem, ulicí, městem, zátokou je další, hezčí, větší, nádhernější místo, a zároveň najít dostatek síly nechat se vést, a to i v případech, že onen nový vůdce je můj 12letý syn. Další důležitou vlastností je chuť poznávat a překonat často i vlastní lenost.

3. Bez čeho se na cestách neobejdu

Většina mých cest je spojena s mým "bydlíkem". Tedy obytným vozidlem, který mi umožňuje velmi komfortně neplánovat ubytování, protože kdykoli a kdekoli mohu zastavit a do deseti minut mít připravené spaní.
Kdo navštěvuje jižní státy nebo Česko, ví, že výhodou takového auta je i hygienické zázemí, které nebývá všude silnou stránkou.

4. Kde jsem potkal nejmilejší lidi

Za celou dobu cestování jsem si potvrdil pravidlo s přímou úměrou, které lze vyjádřit takto: čím menší město, vesnice nebo chudší oblast, tím příjemnější lidé, kteří tam žijí.

5. Můj nejsilnější gastronomický zážitek

Není spojen s mimořádnou chutí pokrmu, ale spíše s pocitem "světovosti" při užívání češtiny. V Bulharsku je často jídelní lístek i v češtině. Buchty jako od babičky, které byly nabízeny na jídelním lístku, nebyl jen lákavý příslib, ale byla to opravdu skutečnost, se kterou se našinec v zahraničí nepotká příliš často.

6. Nejcennější suvenýr, který jsem si přivezl

Je jednoduchý řetízek z korálků zakoupený v masajské vesnici, který má přívěsek ve tvaru nosorožce vyřezaného z ebenového dřeva. Řetízek jsem zakoupil od nejčernějšího kluka, kterého jsem v životě viděl a který "usmlouval" tři dolary nad původní cenu a s vážnou tváří mi řekl, že pět dolarů zajistí obživu pro celou rodinu na více než jeden měsíc. Škoda jen, že po prvním sprchování se z ebenu stal jen nabarvený plast.

7. Co mě na cestách nejvíc překvapilo

Ten samý kluk mi vysvětlil, že nemohl chodit v Masai Mara do školy, protože rodiče mu cestu do školy zakázali. Důvodem byl prostý fakt, že na 20km cestě do školy bylo mnoho jeho kamarádů sežráno lvy, a rodiče se o něj báli.

8. Tři zásady, které na cestách vždy dodržuji

Nikdy si nenechat zkazit náladu překážkami nebo nehodami, které mohou nastat. V Evropě nikdy nespoléhat na cestovní agentury a v mírně exotických zemích mimo Evropu naopak využít specializovaných cestovek na danou oblast či zemi.

9. V čem jsou lidé všude na světě stejní

Téměř nikdy si nenecháme ujít možnost navštívit místní trh či bazar. A téměř vždy a všude vidím, jak lidé velmi podobně reagují při prodeji zboží.

10. Kam se rád vracím

V Česku se velmi rád v zimě i v létě vracím do Pece pod Sněžkou. V zimě je tam jedno z nejlepších lyžování v Česku a v létě je to skvělý výchozí bod pro řadu pěších túr po Krkonoších. V zahraničí mě uchvátily Sardinie či Korsika.

Foto: Shutterstock, Pavel Hanuška