Nový občanský zákoník znamená pro právní vztahy v rodině pozitivní posun, myslí si prezident Soudcovské unie ČR Tomáš Lichovník. "Musí se ale počítat s tím, že přinese spoustu práce," říká.

HN: Co jsou z vašeho pohledu největší změny v rodinném právu, které začnou působit hned od 1. ledna příštího roku?

Největší změny se dotkly osvojování. Přibyla možnost osvojení zletilého, což je v našem právním řádu novinka. Sám jsem ale velmi zvědav, jak budou probíhat řízení o osvojení nezletilých dětí. Veškeré rozhodování se totiž přesunulo před soud. Souhlasy rodičů dříve přijímaly orgány sociálně-právní ochrany dítěte, stejně jako vydávaly rozhodnutí o svěření do předadopční péče. Od ledna ale půjde všechno přes soud. Rodiče musí být poučeni soudcem, souhlas musí udělit před soudem. Stejně bude probíhat i vyjádření dítěte. Od dvanácti let to bude naprostá samozřejmost. Obávám se, že řízení o osvojení nepůjdou tak rychle jako dosud. Před soudem to není tak pružné, orgány sociálně-právní ochrany dětí mohou reagovat daleko rychleji a nejsou tak svázány procesními pravidly.

Každý osvojenec se bude muset nově dozvědět o tom, že byl osvojen. Nejpozději v okamžiku, kdy bude nastupovat povinnou školní docházku. Měl by se to dozvědět citlivou formou od svých osvojitelů. To je, myslím, velký průlom. Stejně tak má osvojené dítě po dosažení zletilosti právo nahlédnout do veškeré dokumentace týkající se osvojení. Široká informovanost ve prospěch dítěte je zajímavá.

HN: Není ale právě povinnost sdělit dítěti, že je osvojeno, nevymahatelná, protože neexistuje žádná sankce za její nesplnění?

Souhlasím. Takových povinností je však v rodinném právu hodně, jde spíše o proklamace. Myslím si ale, že je dobře, když zákon vyjádří, jaká situace je správná. Otázka je, do jakých podrobností zacházet. Ideál by ale měl být do zákona vtělen. Pokud máme institut manželství, nemělo by být řečeno jen to, jakým způsobem se uzavírá, ale také k čemu slouží a jak se mají manželé chovat. Byť jsou tam ustanovení, že jsou si manželé povinni sdělit příjmy a informovat druhého o tom, že chtějí změnit zaměstnání. A tato ustanovení jsou v absurdním případě i vymahatelná u soudu. U rozvodu nebo při vypořádání majetku to však může být podstatné a porušení těchto povinností by mohlo být zohledněno.

HN: Jak tohle zasáhne podnikání? Manžel by měl nově daleko více vidět do podnikání svého protějšku. Jak to ovlivní třeba obchodní partnery nebo obchodní tajemství?

Uvidíme, co přinese praxe. Osobně bych ale horoval spíše za prolomení ve prospěch rodiny. Rodina by měla být mimo jiné ekonomickou jednotkou a manžel by měl mít informace o tom, kolik vydělává a jak žije jeho protějšek. Chápu, že obchodní tajemství je důležité. Ale odkazovat se na něj je v tomto případě podle mě stejně absurdní, jako když se někdo brání zveřejnění smlouvy, kterou má uzavřenou se státem. Pokud obchoduji se státem, nemohu počítat s tím, že to bude neveřejné, když se to netýká třeba obrany.

HN: Podle některých hlasů jde ale o nepřípustný zásah a o věci, které by si rodina měla stanovit sama. Jak se díváte na tento názor?

Zákon by měl vyjadřovat vůli společnosti. Ta chce něco upravit a shodla se na tom, že rodina by měla takto fungovat. Tolerovat jednání, kdy je vůle jednoho z manželů výrazně potlačována, není dobré. Základní pravidla mají být zákonem nastavena. I pokud jde o rodinu.

HN: Rodina ale prostřednictvím nového občanského zákoníku nabobtnává. Je vymezena velmi široce, což může mít opět ekonomické dopady. Třeba pokud jde o požadavky na život členů rodiny v obdobných podmínkách.

Rodina je vymezena velmi široce, ale pokud si vybavuji, tak jen v jednom paragrafu o rodinném podniku. Tuto definici ale vnímám jen pro účely rodinného podniku. Jinak rodinu, alespoň sám pro sebe, vymezuji daleko úžeji. Tedy jako rodiče, děti, prarodiče a maximálně sourozence rodičů. Základ jsou rodiče a děti.

HN: Je tedy pro rodinné právo nový zákoník pozitivním posunem?

Je to pozitivní posun. Musí se ale počítat s tím, že přinese spoustu práce. Pokud se například podíváme na svéprávnost, což je jedna z obtížných oblastí pro soudy, tak jde o pozitivní posun. Musíme si ale uvědomit, že to bude něco stát. Sice půjde o lepší ochranu práv, ale ta na něco přijde. Nechci to podávat tak, že bude nezbytné zvýšit počty soudců. Bude to ale nutné řešit. Soudům přibudou úkoly, které dosud neměly. A už při dnešním napjatém stavu si neumím představit, že by se to všechno mohlo zvládnout, aniž by došlo ke změnám a nezpožďovala se soudní řízení.

HN: Proč jste zmínil právě svéprávnost?

Protože bude největším úkolem, který nás čeká. V průběhu tří let se musí přezkoumat všechna rozhodnutí, která byla v této věci dříve učiněna. Ve všech se musí nově rozhodnout, ale jen na tři roky. Bude se tak rozhodovat stále dokola. Třeba u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, kde jsem léta působil, je asi 400 osob, které jsou omezeny či zbaveny způsobilosti k právním úkonům. Během tří let se tak musí přezkoumat 400 kauz a nově rozhodnout. To je práce pro jednoho soudce na celý rok. Když nebude dělat vůbec nic jiného. Pokud tam jsou jen dva opatrovničtí soudci, kteří musejí dělat běžnou agendu, bude to velmi náročné.

HN: Cesta je tedy v tom, aby bylo více asistentů soudců a "pomocného personálu"?

To je přesně ono. Už dlouho říkáme, že soudce má soudit a nemá se zabývat administrativou. Za ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila se začala vytvářet iniciativa sestavování soudních minitýmů, ale ta se zastavila ne na půli cesty, ale v její čtvrtině. Zákon sice počítá s ideálním stavem - co soudce, to asistent -, ale tento stav je v praxi zatím zdaleka nedosažitelný. Soudce s asistentem je přitom tandem, který je mnohem výkonnější. Nestojí navíc o tolik více peněz. Plat asistenta není zase až tolik vysoký, aby stát zatížil. Druhá cesta je v odbřemenění soudů. Je možné najít oblasti, kde není nutné, aby v první instanci rozhodovaly soudy. Rok a půl jsme nyní bojovali o to, aby na nás nebyly z Českého telekomunikačního úřadu převedeny telekomunikační spory. Správní řízení je totiž rychlejší i levnější. Obdobné je to tam, kde se zabýváme fakturami za plyn nebo elektřinu. Nejde většinou o žádný spor, nikdo se nebrání. Soudy by se tak měly zabývat hlavně spornou agendou.

HN: Odklad kodexu je nyní nereálný, mluví se ale už o novele nového občanského zákoníku. Jaký je váš názor na jeho takto rychlou změnu?

Právnická obec se o kodex začala v poslední době daleko více zajímat. Přišlo se tak na řadu ustanovení, která mohou v praxi působit problémy. Domnívám se, že přijmout co možná nejdříve technickou novelu by bylo dobré. Stejně jako změnit sporná ustanovení tak, aby nepřinášela v praxi těžkosti. U problémů, které je možné překonat výkladem, se může postupovat i jen cestou výkladu. Nepůjde ale takto překonat všechny problémy. Pak je lepší do toho sáhnout. Obecně ale nejsem přítelem častých novelizací. Třeba občanský soudní řád, podle kterého se soudí, se mění několikrát do roka, což není příjemné.

HN: Mají soudci ambici přijít se seznamem nejproblematičtějších míst, na která jste narazili?

Zatím jsme o ničem takovém nejednali, ale zákony připomínkujeme velmi často. Předpokládám, že tomu tak bude i v tomto případě.


Tomáš Lichovník (49)

Je od roku 2008 prezidentem Soudcovské unie ČR. Zároveň působí jako místopředseda Krajského soudu v Brně. Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Na začátku kariéry byl podnikovým právníkem. Soudcem je od roku 1992, velkou část kariéry byl předsedou Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou.


Bylo by dobré přijmout co možná nejdříve technickou novelu nového občanského zákoníku.



FOTO: JAN RASCH