Na fungující reklamu k mezinárodním veletrhům, kde je možné sehnat kontakty a posléze i kontrakty, spoléhá firma Watek z Ledče nad Sázavou. Její majitelé z vlastních bohatých zkušeností tvrdí, že neexistuje lepší start na zahraniční trhy než dobře zvolený veletrh. V listopadu byli na Medica Düsseldorf, v prosinci na Zdravoochranenie Moskva a v lednu se chystají na Arabhealth Dubaj. Do těchto tří teritorií jezdí pravidelně a odmítají, že státní podpora zahraničních výstav jsou vyhozené peníze.

"Ať nám nikdo nepomáhá žádnými daňovými úlevami, ať nás nechají v klidu pracovat. Jedinou pomocí, o kterou stojíme, je podpora české účasti na veletrzích. To pro nás v současné době zajišťuje CzechTrade a to je to nejvýznamnější a zásadní pro naši firmu. Je to největší přínos pro naši exportní politiku," uvádí Zdeněk Tůma, spolumajitel a obchodní ředitel Wateku. Firma se specializuje na vývoj, výrobu montáže technologických celků i jednotlivých zařízení pro úpravu vody.

NA ZAČÁTEK STAČILO PÁR TISÍC KORUN

Společnost začínala v devadesátých letech jako mnoho jiných v tuzemsku označovaných za garážové firmy. Šestice zakladatelů společnosti většinou působila ve výzkumu a vývoji ledečského Kovofiniše, jehož směřování po kuponové privatizaci se jim ale nelíbilo. Měli dojem, že management nevede podnik k prosperitě, a tak se trhli. Ve spolupráci s Výzkumným ústavem vodohospodářským se zaměřili na výrobu malých laboratorních zařízení na bázi reverzní osmózy, což je čištění vody membránovou filtrací za nižší spotřeby energie i vstupní vody na rozdíl od klasické destilace. Tuto cestu považovali za perspektivní a věřili, že zařízení na úpravu vody mají budoucnost.

"Každý ze společníků dal do Wateku, který představuje složeninu slov voda a technologie, čtyři tisíce korun na nákup materiálu na první zařízení. To jsme začali vyvíjet a vyrábět podle našich představ v pronajaté místnosti," vzpomíná Tůma. Tehdy šlo především o zařízení na výrobu destilované vody pro lékárny, které je kvůli nové vyhlášce musely mít. V současné době má tento přístroj odhadem 600 lékáren v Česku a na Slovensku. "Lékárny byly náš první největší odběratel. Dodnes vzpomínám na první kšeft. Byla to lékárna v Hlinsku, kam jsme v únoru 1994 všichni jeli zařízení instalovat a v hotovosti jsme si odvezli 23 500 korun. Měli jsme z nich ohromnou radost," přiznává jeden ze zakladatelů společnosti Tůma.

Tehdy v začátcích se roční tržby firmy Watek pohybovaly přes milion korun, v současné době už v rozmezí 30 až 40 milionů. Zato zaměstnanců moc nepřibylo. Z původních několika lidí je jich nyní dvacet. "Už jsme měli také čtyřmilionový roční zisk, ale v průměru se pohybujeme ve stovkách tisíc korun. Co vyděláme, investujeme zpět do firmy. Jako podnikatelé jsme si z peněz, které firma vydělala, ještě ani jednou nic nevyplatili," uvádí Tůma.

DUBAJ: MÍSTO PRO ARABSKÝ BYZNYS

Watek také nemá žádné dluhy, většinou si na své investice vydělá. Pouze na přelomu tisíciletí, když se stěhoval do svého, využil bankovní úvěr asi za 1,5 milionu korun. V Ledči nad Sázavou koupila společnost objekt místní energetické služebny za dva miliony a za šest jej rekonstruovala do dnešní moderní podoby. "Hospodaříme jako malá rozumná rodina," míní jednatel firmy Tůma. Zatím si prý sedmička majitelů (postupně k šestici zakladatelů přibyl ještě jeden společník) rozumí natolik spolehlivě, že odolala i zahraničnímu zájemci, který chtěl firmu koupit.

"Zatím držíme, až se tomu všichni diví. Možná i proto, že nás to pořád baví a nikdy jsme se nedostali do závažných problémů. Někteří společníci jsou v pokročilejším věku, takže možná přijde doba, kdy budou chtít odejít, ale dosud fungujeme," uvádí pětapadesátiletý Tůma. Nejstaršímu ze spolumajitelů je 69 let, nejmladšímu o dvacet méně.

Watek posléze k malým laboratorním zařízením na úpravu vody přibral větší pro průmyslové provozy třeba ve farmaceutickém průmyslu či povrchových úpravnách vod. Koncem devadesátých let pak výrobní program rozšířil i o úpravny vody pro malé průmyslové celky, vesnice či třeba rekreační areály, restaurace a podobně. Vodu zbavuje především železa, manganu, dusičnanů, neřeší radon. Čistí takzvaně vstupní vodu, nikoli odpadní. I když firma nabízí už ověřené typy zařízení, je schopna reagovat na speciální přání zákazníka, takže na základě jeho požadavků zpracuje technologické schéma, které posléze vyrobí, montuje a servisuje. Dvacet až třicet procent produkce míří na export, hlavně na Slovensko, do Polska, Litvy, Ukrajiny, Ruska, Rumunska, Chorvatska, Slovinska, Kuvajtu, Turecka a slibně se začíná rozvíjet Kazachstán. Do Ruska jdou především velká zařízení pro farmaceutický průmysl. Jinak je ovšem vývoz zaměřen hlavně na laboratorní zařízení do nemocnic, většinou pro oddělení klinické biochemie a biochemické laboratoře.

A s těmito přístroji na úpravu vody pro nemocnice Watek boduje také v zemích Perského zálivu. Ovšem první kontakty začaly kde jinde než na veletrhu. Na světové medicínské výstavě v Düsseldorfu se začátkem 21. století setkali s kuvajtským byznysmenem, který zastupoval společnost London Hospital vlastnící několik nemocnic v Kuvajtu. Za rok následovaly už dodávky k Perskému zálivu. Stejně tak rychle proběhlo i jednání se zástupci Advanced Technology Company (ATC), která spravuje v Kuvajtu 500 zdravotnických zařízení. Tam se společnost uchytila v době, kdy nebyl arabský svět nakloněný výrobkům ze Spojených států amerických, a postupně tam dodala padesát zařízení na úpravu vody.

Na výstavě v Düsseldorfu Češi pochopili, že země Perského zálivu jsou zajímavý trh, a začali se jezdit prezentovat přímo tam. Od roku 2004 nevynechali výstavu v Dubaji ani jednou. "Je to ideální místo jak pro státy Perského zálivu, tak i třeba dál pro Pákistán, Indii a podobně. Pro partnery z této lokality je Dubaj také dostupnější než Evropa," upozorňuje obchodní šéf Wateku.

Příklad této firmy, jak obchodovat se Spojenými arabskými emiráty, prý není vzorový. "Nejezdili jsme neustále k Perskému zálivu, nelámali jsme partnery, nebylo pro nás nikterak náročné získat zakázky," tvrdí Tůma. Stačilo jim setkání na veletrhu, diskuse nad cenou a kontrakt byl uzavřený. Samozřejmě se manažeři společnosti z Ledče nad Sázavou zajímali u pracovníků CzechTrade, jakou taktiku zvolit při obchodování s Araby, ale nakonec mají pro své následovníky jen jednu radu týkající se plateb.

Padesát procent zakázky platí obchodní partner předem a zbytek podle smlouvy 60 dní po dodání. "Týden před splatností klienty upozorňujeme, že mají uhradit zakázku. Tohle stačí, aby peníze přišly. A to je tajemství celého obchodu," dodává Zdeněk Tůma.

 

Zdeněk Tůma (55)

Spolumajitel, jednatel, obchodní ředitel firmy Watek. V roce 1982 absolvoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, a nepočítáme-li krátké působení před vojenskou základní službou, tak se celý profesní život věnuje úpravnám vody. Nejprve působil ve firmě Kovofiniš v Ledči nad Sázavou, kde pracoval v laboratoři, ve výzkumném středisku, technickém rozvoji a posléze i v obchodu. Po založení firmy Watek se už naplno věnoval jen obchodní činnosti. Jeho doménou je ruský a tuzemský trh. O tom posledním tvrdí, že je mnohem složitější než jakékoli jiné exotické země. Proto se odreagovává sportem - je trenérem, rozhodčím i funkcionářem házené. Ale nejvíc ho naplňuje práce ve firmě.

foto: Archiv WATEK

 

Watek

Firma sídlí v Ledči nad Sázavou. Vznikla koncem roku 1993 a pracovat začala v únoru 1994. Specializuje se na úpravu vody. Dvacet zaměstnanců vymýšlí, vyrábí a montuje přístroje na úpravu vody pro laboratorní i technologické účely, což tvoří 30 procent produkce. Dále zařízení pro průmyslové podniky (50 %) i pro malé celky, jako jsou obce do 1000 obyvatel, rekreační centra, restaurace i rodinné domy (20 %). Roční tržby se pohybují mezi 30 až 40 miliony korun. Na export směřuje 20 až 30 procent výroby, především na Slovensko, Ukrajinu, do Polska, Litvy, Ruska, Rumunska, Chorvatska, Slovinska, Turecka a Kuvajtu. Dubaj firma považuje za strategické místo pro byznys v Perském zálivu, ale i dál na východ. Šest zakládajících byznysmenů vlastní šestnáctiprocentní podíl firmy, sedmý společník čtyři procenta.


Zařízení společnosti Watek v kuvajtské nemocnici London Hospital.
foto: Archiv Watek