Člověk si ani nevšimne, že třetinu života prospí, dokud o spánek nepřijde. Stačí pár dní beze spánku a sám by nejradši skočil do hrobu. Bez nohy se dá žít, bez funkčního mozku se leckdo taky světem protluče, ale bez spánku ne.

V posledních týdnech srazily děti a práce počet mých prospaných hodin na tři. Že se něco děje, jsem si uvědomila, když jsem nekonečně dlouho parkovala auto na prostoru pro kamion a začala snít o svém novém byznysplánu - kavárně, kde by si lidé mohli schrupnout. Za poplatek, ovšem. Není to originální myšlenka. V Tokiu už funguje takových kaváren několik. Nenabízejí kávu, ale čaj, masáž a třeba jako v Mahika Mano houpací síť. Většinou se platí necelé dva dolary za minutu spánku, ale lze si předplatit permanentku. Čtyři hodiny za bratru zhruba třicet dolarů. A už rok v osvíceném Japonsku dokonce funguje kavárnička, kde si muži mohou pospat v náručí slečny. Ve vší počestnosti. Prostě si vyberou dívku, stulí se jí do náručí a zdřímnou si, cena jim běží.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se