Německá média hovoří o prolomení tabu. Dosud německá sociálně demokratická strana SPD vládní koalici se stranou Die Linke na spolkové úrovni odmítala, teď se sociální demokraté poprvé otevírají možné vládní spolupráci s postkomunistickou Levicí.

Generální tajemnice strany SPD Andrea Nahlesová novinářům řekla, že po volbách v roce 2017 bude připravena jednat s postkomunisty o společné vládě obou levicových stran a Zelených.

"Dáváme najevo připravenost k rozhovorům," řekla Nahlesová. Zdůraznila však, že taková možnost se otevírá až po příštích volbách a netýká se současného Spolkového sněmu. V něm by SPD společně s Levicí a se Zelenými měla nadpoloviční většinu, ale socialisté jednají o vytvoření velké koalice s konzervativní unií CDU/CSU.

Podle časopisu Der Spiegel je nakročení SPD směrem k Levici logickou reakcí na výsledek voleb. Socialisté už ve třech volbách po sobě nedokázali porazit CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové.

V letech 2005 až 2009 byli menším partnerem ve vládě velké koalice a zřejmě si to zopakují i v nadcházejících čtyřech letech. V mezidobí strana byla v opozici.

SPD jiná možnost než opoziční práce, nebo podřízení se CDU/CSU nezbývalo. Její tradiční spojenectví se Zelenými nepřinášelo dost hlasů pro většinu ve Spolkovém sněmu, pokusy sestavit červeno-zelenou koalici selhaly ve třech volebních obdobích po sobě, v roce 2005, 2009 a naposledy letos.

Kdo bude z politického obratu profitovat?

Strana, která spolupráci s Levicí dosud odmítala, se nyní svého kategorického zavrhování červeno-červené koalice zřekla. "Do budoucna nevylučujeme v zásadě žádnou koalici (s výjimkou pravicově populistických a extremistických stran)," zní prohlášení, které zapracovali němečtí sociální demokraté do svého programového prohlášení.

Posun socialistů ve vztahu k Levici ale neznamená, že strany za čtyři roky skutečně společně vstoupí do vlády. Mezi SPD a postkomunisty zůstává mnoho programových rozporů v otázkách sociální, zahraniční nebo finanční politiky.

Vznik koalice totiž sociální demokraté podmiňují stabilní parlamentní většinou, finančně únosnou koaliční smlouvou a zodpovědnou zahraniční politikou. Zda by Levice, jejíž program sahá od zajištění sociálně slabých až po vystoupení z NATO, našla se socialisty společnou řeč, je otázkou.

Také není jasné, jak by se ke vzniku případné tříčlenné koalice postavili Zelení, kteří v minulosti dávali najevo odpor vůči spolupráci s postkomunisty.

Otevření se spolupráci s Levicí přináší SPD také jistá rizika, příklon doleva by mohl totiž v příštích volbách také znamenat dárek v podobě více hlasů pro Unii.