Turecko se skoro 76 miliony obyvatel, z nichž skoro polovina je mladší 30 let, představuje obrovský a přitažlivý trh. Navíc v těsném sousedství Evropské unie, která je jeho klíčovým partnerem. Ale její členské země jsou rozpolceny v názoru na to, zda by se Turecko mělo plně zapojit do společného trhu, či nikoli.

Minulé desetiletí bylo pro Turecko z hospodářského pohledu nejúspěšnější od vzniku republiky v roce 1923. Jeho hrubý domácí produkt (HDP) rostl v průměru o šest procent ročně, a to ho ještě v období let 2008 až 2009 dostihla globální krize. HDP na obyvatele se od roku 2002, kdy se moci chopila Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP), podle oficiálních údajů zhruba ztrojnásobil na 10 500 dolarů.

NOVÉ VEDENÍ PROSADILO TRŽNÍ EKONOMIKU

Premiér Recep Tayyip Erdogan se na politické scéně začal prosazovat koncem 90. let minulého století. Voliče zaujal mimo jiné názorem, že také pravověrní muslimové "mohou vydělávat peníze". Tehdy se nikterak netajil tím, že dlouhodobě nestabilní zemi by prospělo tržní hospodářství - takové, jaké funguje ve většině západních zemí.

Klíčový obrat ve společenském vývoji přinesly parlamentní volby v roce 2002, v nichž překvapivě zvítězila již zmíněná Strana spravedlnosti a rozvoje, založená teprve rok před těmito volbami.

Erdogan stanul v čele vlády poprvé v roce 2003 a bez váhání nastolil neoliberální hospodářský kurz. Stát zprivatizoval velké podniky jako například Türk Telekom.

VLÁDA MÁ SMĚLÉ ZÁMĚRY

Vláda v Ankaře však nyní musí čelit rostoucím problémům. Mnozí ekonomové píší o tom, že turecký hospodářský "zázrak" skončil. HDP loni meziročně stoupl jenom o 2,2 procenta. Nejenom kvůli útlumu v Evropské unii, kam směřují zhruba dvě pětiny tureckého vývozu, ale hlavně proto, že výrazně polevilo tempo růstu investic i soukromé spotřeby.

Palčivým problémem zůstává nezaměstnanost, zejména mladých lidí. Na pracovní trh každý rok vstupuje zhruba půl milionu lidí. Navíc existují výrazné hospodářské a sociální rozdíly mezi slabě rozvinutým východem a jihovýchodem Turecka a prosperujícími aglomeracemi na čele s istanbulskou.

Premiér Erdogan ale zůstává optimistou. "Kdysi spící obr se probudil. Naše hospodářství již není zranitelné a pozvedli jsme ho na novou úroveň," nechal se slyšet na zářijovém setkání s řediteli firem.

Erdogan si předsevzal, že Turecko se do roku 2023 stane hodnotou HDP desátou největší ekonomikou světa. Loni bylo s 1,13 bilionu dolarů (s ohledem na paritu kupní síly) na místě šestnáctém, vyplývá ze statistik Mezinárodního měnového fondu. Je takový cíl reálný? Podle Rahmiho Koce, "patriarchy" tureckého byznysu a čestného prezidenta konglomerátu Koc Holding, nikoli. "Naše ekonomika by v takovém případě musela růst o 14 procent ročně," argumentuje Koc.

Další rozsáhlé veřejné investice jako jeden z motorů hospodářského růstu by vedly k prohlubování schodku na běžném účtu platební bilance. Spotřebu domácností zase bude nahlodávat vysoká inflace i znehodnocující se turecká lira. Od poloviny května, kdy předseda amerického Fedu Ben Bernanke poprvé naznačil, že by mohl začít zpřísňovat měnovou politiku, vůči koši hlavních měn oslabila o 15 procent.

Kurz liry může negativně ovlivňovat také politická nejistota v zemi, kterou během necelých dvou let čekají několikeré volby. V březnu 2014 místní, v srpnu téhož roku prezidentské a v červnu 2015 volby parlamentní.

ZNAČNÉ DLUHY VŮČI ZAHRANIČÍ

Turecká ekonomika příliš spoléhá na příliv zahraničního kapitálu, nikoli na domácí úspory. Jejich míra je nízká, neboť Turci tradičně nejeví příliš velké sklony k šetření. Svoji roli sehrává také stále nedostatečný rozsah bankovních služeb a nízká finanční gramotnost obyvatelstva. Kdo má nějaké peníze nazbyt, přelévá je hlavně do zlata nebo je investuje do rozsáhlé šedé ekonomiky.

Země má značné závazky vůči zahraničním věřitelům. Stát jim musí během následujících 12 měsíců splatit krátkodobé dluhopisy v hodnotě 165 miliard dolarů. A ještě vyrovnat letošní deficit běžného účtu, který britský ústav HSBC odhaduje na 53 miliard dolarů. To znamená, že Turecko k uspokojení pohledávek zahraničních věřitelů potřebuje 218 miliard dolarů, tedy 26,5 procenta letošního HDP.

Schodek na běžném účtu platební bilance je z více než 80 procent financován přílivem portfoliových investic, za které cizinci kupují turecké cenné papíry. Takový zdroj je ale velice vratký, neboť těch se mohou zase rychle zbavit.

LÍBÁNKY S EVROPSKOU UNIÍ SKONČILY?

Mnohem jistější formu financování platebního deficitu představují přímé zahraniční investice. Za uplynulých 12 měsíců (do konce června) ale činily jenom šest miliard dolarů. Před propuknutím poslední globální krize bylo Turecko oblíbeným cílem přímých investorů. V období 2006 až 2008 od nich přiteklo zhruba 56 miliard dolarů. Zhruba čtyři pětiny pocházely od evropských investorů.

"Bylo to období líbánek mezi Tureckem a Evropskou unií, kdy silný příliv těchto investic provázel také převod vyspělých technologií a know-how," píše v říjnové analýze HSBC její turecký ekonom Cenk Orcan.

Významným impulzem pro sbližování Turecka s EU se stalo rozhodnutí Evropské rady v prosinci roku 2004 zahájit s Ankarou přístupová jednání. Samotné rozhovory začaly začátkem října 2005. Tehdy bylo podle veřejných průzkumů pro vstup do EU přes 70 procent Turků, nyní necelá třetina.

Dvoustranné vztahy mezi Tureckem a Evropskou unií vycházejí z dohody o přidružení podepsané v září roku 1963 (tzv. Ankarská dohoda). Ta rovněž představuje základ pro vznik celní unie, jež vstoupila v platnost koncem roku 1995. "Celní unie znamenala pro naši ekonomiku rozhodující impulz, neboť jsme se museli přizpůsobit evropské konkurenci," vyjádřil se pro německý server wiwo.de Bahri Yilmaz, profesor ekonomie z Istanbulu. Avšak plnoprávné členství své země v EU pokládá za přání z říše snů.

V Bruselu se ale s přijetím Turecka stále počítá, jisté to ovšem není. Bez ohledu na to, že se proti tomu stavějí tak vlivné země, jako jsou Francie, Německo a Rakousko. Turecké členství naopak podporují mj. Velká Británie, Itálie, Španělsko, skandinávské země a většina nových členských států.

VÝVOZ MÍŘÍ STÁLE VÍCE NA VÝCHOD

Skutečností je, že váha Evropské unie v tureckém zahraničním obchodě klesá. Ankara se v posledních letech více dívá na východ - do arabského světa i do Íránu. Jak vyplývá z údajů Turstatu, ve vývozu za období let 2005 až 2012 výrazně stoupl podíl sousedního Iráku (ze 3,7 na loňských 7,1 procenta) a také Íránu (z 1,2 na 6,5 procenta). Naproti tomu výrazně klesl podíl západoevropských zemí. Například Německa ze 12,9 na 8,6 procenta a Británie z 8,1 na 5,7 procenta.

ROZNĚTKA LETOŠNÍCH PROTESTŮ

Turecko - jeho velká města - letos na jaře zažilo rozsáhlé protivládní protesty. Začaly 28. května na istanbulském Taksimském náměstí, kde skupina ochránců životního prostředí protestovala proti kácení stromů v přilehlém parku. Na uvolněném prostranství mělo vzniknout nákupní středisko. Proti lidem ale brutálně zasáhla policie. Použila proti nim slzný plyn a zapalovala jejich stany. Protesty proti vládě a Straně spravedlnosti a rozvoje se poté rozšířily do dalších tureckých měst. Mnoha Turkům se nezamlouvají změny, které vláda ve společnosti prosazuje. Hlavně to, že přizpůsobuje zákony islámským normám.

Premiér Erdogan ale vinu necítí. Právě naopak. Nepokoje a násilné excesy podle něj vyvolali "islámští provokatéři a jejich kolaboranti". Vláda z "kolaborace" dokonce obvinila finančníky, kteří měli k protivládním protestům podněcovat a jejich organizátory dokonce platit.

Vládní vyšetřovatelé podle německého časopisu Der Spiegel hledali na Istanbulské burze cenných papírů důkazy, že rebelové manipulovali s akciovými kurzy, čímž ekonomiku poškodili. "Hledá-li se obětní beránek, pak jde racionalita stranou," komentoval pro zmíněný časopis Timothy Ash, hlavní ekonom londýnské Standard Bank pro rozvíjející se trhy.

Pohled na turecké hlavní město Ankaru. Snímku dominuje mešita Kocatepe, vlevo vzadu se tyčí televizní věž Atakule.
Foto: Shutterstock



null

Německá kancléřka Angela Merkelová se setkala s tureckým premiérem Recepem Tayyipem Erdoganem mimo jiné při své návštěvě Turecka v roce 2010. Jak už tehdy uvedla, vstup země do EU "není na pořadu dne".
Foto: Reuters

null

Turecká města letos zažila rozsáhlé protivládní protesty. Na snímku je Taksimské náměstí v Instanbulu.
Foto: Reuters

null

null