Psal se rok 1953, nejtužší léta komunistické totality v Československu. Situace mezi Západem a Východem byla napjatá, obě strany se snažily získávat spolupracovníky a agenty z "druhé strany". To byl také úkol Františka Korbela z vojenské zpravodajské služby.

Jeho doposud "vynikající služba", jak uvádí dobová zpráva, získala ale škraloup poté, co zastřelil bavorského příslušníka pohraniční policie Aloise Hubera. Až po pádu komunismu jej české soudy z činu odsoudily.

Za událostí, která se stala 17. listopadu 1953, stála nepřipravenost celé akce. Korbel měl získat kontakt pro československou zpravodajskou službu. První chybou bylo, že se i za doprovodu příslušníka Pohraniční stráže Straky ztratili v lese a nechtěně pronikli na území SRN.

Korbel a jeho kontakt, farmář z vesnice Untergrafenried, se měli sejít v pravé poledne u lesa, který protínala československo-západoněmecká hranice. Předpokládali, že tou dobou budou příslušníci bavorské pohraniční stráže z nedaleké pozorovatelny na obědě. Nebyli.

Sraz přímo u německé pozorovatelny

Zřejmě podezřelý rámus způsobený prodíráním Korbela a Straky z lesa, vylákal z pozorovatelny 38letého velitele stanice Aloise Hubera.

"Stůj! Ruce vzhůru! Co zde děláte?," zakřičel Němec, jak uvádí Ústav pro studium totalitních režimů. Korbel, který jako jediný z dvojice uměl německy, se začal vymlouvat, že zabloudili. V tu chvíli stáli na německém území, 28 metrů od hranice.

Korbelovy výmluvy však Huberovi nestačily a chtěl, aby se oba Češi vzdali. Zatímco se Huber soustředil na ozbrojeného pohraničníka Straku, Korbel na něj zblízka vypálil. Aloise Hubera zasáhla dávka pěti střel a na místě zemřel.

Československo se snažilo mlžit

Korbel se Strakou se rychle vrátili zpět do Československa, kde velitel ihned vyhlásil poplach. Československá strana se věc snažila různě zamaskovat, například fiktivním střetem s ozbrojenou skupinou v úseku hranic, kde k incidentu došlo.

Německá strana chtěla znát vysvětlení, měla k dispozici i Korbelovy vystřelené nábojnice. Na jednáních však československá strana popřela přítomnost hlídek v místě incidentu.

Za zabití otce čtyř dětí 15 dní domácího vězení

Československá diplomacie se snažila z akce obvinit západní agenty a sudetské Němce. František Korbel mezitím dostal 15denní domácí vězení za "hrubé porušení kázně a nedodržení státní disciplíny" zmírněné vzhledem k "dosavadní beztrestnosti a jinak svědomitému výkonu služby". V roce 1956 mu byl trest smazán za zlepšení práce na pracovišti.

Po veliteli bavorské pohraniční policie Aloisi Huberovi zbyla žena Magdaléna a čtyři děti. Pozůstalí se sice dočkali Korbelova odsouzení, když byl v roce 1998 odsouzen ke třem letům vězení, odškodnění od státu se však nedočkali.

Český soud odškodnění odmítl

Nejvyšší soud v úterý 8. října zamítl jejich dovolání. Od českého ministerstva obrany a dvou fyzických osob žádali tři žalobci dohromady přibližně čtyři miliony korun plus úroky. U pražských soudů však s nárokem na odškodnění neuspěli.

Obvodní soud pro Prahu 6 žalobu o náhradu škody zamítl v roce 2010, brzy poté stejně rozhodl Městský soud v Praze. Oba případ řešily podle dobového německého práva, které obsahovalo třicetiletou promlčecí lhůtu. Navíc z tehdejších předpisů vyplývalo, že jednání z "pouhé nahodilosti při výkonu úřední povinnosti" nezakládá odpovědnost státu, pokud neexistuje vnitřní souvislost mezi stanoveným cílem a posuzovaným jednáním. Při užití služební zbraně sice ve službě, avšak z osobních důvodů, prý tato souvislost chybí.

Konec 40. a počátek 50. let na státních hranicích se podle historiků nesly ve znamení zvýšeného operačního nasazení zpravodajských složek bývalého Československa. Přes zelenou hranici byli tajně vysazováni jejich spolupracovníci, odehrávaly se zde schůzky a budovaly tajné schránky. Československé zpravodajské služby potřebovaly mít pro své operace zázemí jak na vlastním území, tak na území "nepřátelském".