Zábavnou bytovou hrou, při níž si celá kavárna Fra konspiračně předává vzkazy spisovatele Lva Rubinštejna, začal minulý pátek festival nezávislé ruské kultury v Praze nazvaný Kulturus. Odehrává se po zbytek září například v Divadle Komedie či galerii Tranzitdisplay a pořádá jej ruský kurátor Anton Litvin.

"Tématem festivalu je umění a politika, ale to neznamená, že jediným jeho smyslem je z bezpečí za hranicemi protestovat proti Putinovi. Chceme ukázat, že nehledě na režim tvoří v Rusku stále umělci, kteří jsou nezávislí a svobodomyslní," říká Litvin.

HN: Takže nenavazujete na letošní výstavu o politickém umění, kterou v MeetFactory připravil kurátor Andrej Jerofejev?

Rozhodně ne. Jerofejeva si vážím za to, co pro ruskou kulturu vykonal, ale do Prahy přivezl jen střípky současného ruského umění, navíc často bez kontextu. Na nich nelze vysvětlit proces, jakým ruské umění nyní prochází. My na to jdeme od lesa. Tématem našeho festivalu je okupace, pojem pro Čechy spojený s rokem 1968. Jenže my si ho v Rusku spojujeme s přítomností, žijeme ve vnitřní okupaci. Věřím, že naše společná zkušenost odporu proti okupaci se může stát základem dialogu.

HN: Jak to s vnitřní okupací myslíte?

Rusko je okupované podivnou temnou silou, o které nebudu mluvit, protože se chci někdy vrátit domů. Ta síla ale způsobila, že hlavním tématem umění se stala politika, protože už není fér dělat jen čisté umění. Za vnitřní okupace je nutné projevit osobní odvahu, názor a postoj. Před třinácti lety, když se na scéně objevil Vladimir Putin, ještě šlo oddělit politický a umělecký projekt. Dnes to možné není.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se