A protože jsem jezdil buď přesluhující referentskou Škodou 120, nebo soukromým dvouválcovým Fiatem 126p, míval jsem často problém, jak čadící modré náklaďáčky bezpečně předjet.

 

Avia tehdy vyráběla asi 17 tisíc automobilů ročně a k tomu spoustu dílů; v několika závodech zaměstnávala 20 tisíc lidí. Automobily z Letňan se vyvážely i třeba do Francie, kde ale většinou nekončily. Zákazník je reexportoval do bývalých kolonií.

 

V československých průmyslových kruzích platila Avia za příklad, který není radno následovat: na začátku byla licence firmy Saviem z roku 1968, v letňanské továrně tak téměř chyběl vlastní vývoj a na autě se za dvacet let nic podstatného nezměnilo. V roce 1990 byly vozy značky Avia notně zastaralé, zatímco tehdejší modely Škoda Favorit/Forman bezpochyby snesly srovnání s evropskou konkurencí.

 

Privatizace Avie proto nemohla proběhnout tak dobře, jako prodej mladoboleslavské automobilky. Mohla ale dopadnout mnohem lépe, než dopadla, protože výrobní linky nebyly špatné, firma zaměstnávala spoustu kvalifikovaných dělníků i technologů a chystala zásadní inovace. Zájem měli Italové i například Mercedes, místo toho přišli nejprve „držitelé investičních kuponů“ a posléze neprůhledný koncern Daewoo, jihokorejský kolos na hliněných nohou, který sám záhy zkrachoval.

 

Letňanská automobilka nyní z rozhodnutí indického majitele končí. Poslední vlastník si do Asie převáží za desítky let nashromážděné know-how. Je pravděpodobné, že auta odvozená od současného modelu bude třeba v Africe prodávat se značným úspěchem. Což pro Evropu není zrovna dobrá zpráva.

 

Související