Jako kluci jsme milovali ocelové mosty. Prolézali jsme mezi příhradami, rozehrávali jsme pruty, táhla a vzpěry. Přikrčovali se pod hřmotem projíždějících vlaků. Fascinoval nás rozpor mezi pavučinovitou křehkostí ocelové konstrukce, subtilitou jejích jednotlivých prvků a na druhé straně její ohromnou pevností a únosností.

Inženýři a umělci stavění

Jedním z architektů, který ovlivnil architektonickou generaci současných čtyřicátníků a který nám dokázal odhalit a zprostředkovat krásu mostů a dalších inženýrských výkonů, je profesor Mirko Baum. V devadesátých letech, kdy mohl začít přednášet v Čechách, nás nadchl přednáškami mapujícími rozmach velkorozponových konstrukcí v souvislosti s boomem aerostatických plavidel, tedy vzducholodí. Tento muž vždy usiloval o překlenutí rozporu vzniklého v období průmyslové revoluce. Tehdy se architekti, dříve reprezentanti jednoho umění - umění stavět, začali specializovat. Jedni se soustředili na technickou stránku stavění a druzí na estetickou. Jedni se stávali inženýry a ti druzí absolvovali akademie krásných umění.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se