Na délku 81,6 kilometru, na šířku až 305 metrů a sedm miliard dolarů investice v dnešní měně. To je výsledek čtyřiatřicetileté práce dvou národů, které doslova udělaly díru do světa a propojily Atlantský oceán s Tichým.

Nápady byly dva. Buď vybudovat průplav přes území Nikaraguy, nebo využít Panamskou šíji v kolumbijské provincii. Když Ferdinand Lesseps v roce 1879 představil na Mezinárodní konferenci Geografické společnosti v Paříži svůj projekt, bylo rozhodnuto. A tak se Francouzi v roce 1880 pustili do díla v Panamě. Průplav budovali dělníci doslova vlastníma rukama. K fyzicky velmi náročné práci se k neštěstí všech přidala epidemie malárie a žluté zimnice, lidé začali ve velkém umírat - a v roce 1889 projekt definitivně zkrachoval. Stavba průplavu si vyžádala celkem 20 tisíc životů, v naprosté většině černochů. Přes veškerou námahu však dokončili pouze jednu třetinu celého projektu.

Pak přišly na řadu Spojené státy. Do Bílého domu se nastěhoval Theodor Roosevelt, který byl projektu nakloněn, avšak s Kolumbií se na podmínkách výstavby nedomluvil. Proto USA zinscenovaly revoluci vedenou podnikateli, kteří drželi kolumbijskou koncesi na zbudování průplavu. V pátek 1. srpna 1902 koupili Američané práva od Francie, 18. listopadu 1903 podepsali panamský vyslanec a americký ministr zahraničí smlouvu, a Spojené státy tak mohly průplav dostavět. Začaly roku 1904.

Zpočátku bojovali stavitelé se stejnými potížemi, které před lety zabránily Francouzům projekt dokončit: malárie a žlutá zimnice, přenášené komáry, dále řádily. V roce 1905 ale nastoupil na místo hlavního inženýra průplavu John Stevens, který výrazně zlepšil životní podmínky dělníků, vytvořil infrastrukturu a sehnal peníze na boj proti komárům. A zvítězil. Když byl průplav v roce 1914 dokončen, bylo prý jeho okolí zdravější než území USA. První parník projel z Atlantiku do Pacifiku 15. srpna 1914.

Repro: Reuters