Petrusek sledoval vývoj současných západních společností s určitou skepsí, kterou se vždy snažil očistit od nostalgie, k níž se jako sociolog necítil oprávněn a ani lidsky k ní nebyl náchylný. Když dnešní mladé generaci vyčítal nezájem o to, co považoval za jakési minimum evropské vzdělanosti, dodával hned, že to je sama naše společnost, kdo tuto lhostejnost vytváří. Podle Petruska se tak děje třeba posunem univerzitního vzdělávání k masovosti při současném zdůrazňování užitečnosti; ať už se za tím skrývá bodový systém hodnocení vědecké práce, nebo ohýbání studijních programů studentskou "poptávkou", která v duchu marketingových agentur považuje za bezcenné to, co nepřináší peněžní zisk.