Argentinka Franciska Rojasová zabila své dva syny a potom se řízla do hrdla, aby svalila vinu na neznámého pachatele. Krvavé otisky však pomohly prokázat, že vraždila ona. Bylo to v roce 1892, jen čtyři roky poté, co anglický přírodovědec Francis Galton vypustil do světa nauku o určování osob dle linií na bříškách prstů.
Francis Galton, bratranec Charlese Darwina, se zajímal o široké spektrum oborů, od meteorologie přes matematiku a statistiku až po genetiku a také eugeniku, nauku o "vylepšování" lidské rasy, jejímž byl zakladatelem. Už před ním zkoumali otisky prstů nezávisle na sobě lékař Henry Faulds v Japonsku a v Anglii a v Indii sir William J. Herschel. Až Galton ale roku 1888 publikoval článek, v němž popřel pravděpodobnost výskytu dvou totožných otisků, a zároveň předložil výsledky výzkumu o dědičnosti a rasové rozdílnosti bříšek prstů. Galton také zjistil, že existuje osm typů otisku: papilární linie mohou být např. uspořádány do oblouku, do závitnice, do smyčky nebo i do dvojité smyčky apod. Tento systém se k identifikaci otisků používá dodnes.
Od chvíle, kdy byly Galtonovy závěry zveřejněny, byla postupně vytlačována antropometrie, identifikační metoda založená na rozměrech lidského těla. Nastalo vítězné tažení daktyloskopie světem. V Argentině se o prosazení metody zasloužil policejní úředník Juan Vucetich, jenž s její pomocí usvědčil Rojasovou.
Pozadu ale nebyli ani čeští kriminalisté. Průkopníkem nových kriminalistických metod se u nás stal zejména policejní úředník František Protivenský, který se dvěma dalšími policisty absolvoval roku 1899 tříměsíční daktyloskopický a antropologický kurz na vídeňském policejním prezidiu. V roce 1902 v Protivenský založil Praze daktyloskopické pracoviště a o rok později daktyloskopickou registraci pachatelů, jednu z nejstarších na evropském kontinentu.
Foto Profimedia.cz: Francis Galton
