Nedávný rozsudek nad architektem projektu Věcí veřejných je možno vnímat v celé řadě souvislostí. Pro mne osobně je pozitivní především slovní odůvodnění soudce Šotta, které otevírá nový pohled na možná právní hodnocení vzájemných propojení a protislužeb v české politice.

Řadu let se snažím upozorňovat na nebezpečí, která plynou z obsazování dozorčích rad firem se státní či městskou účastí diletanty, jejichž jedinou kvalifikací je to, že pro určitou politickou stranu odvedli nějaké služby nebo si je strany potřebují zavázat do budoucnosti. Výsledkem samozřejmě je, že se management těchto firem stává neomezeným vládcem nad miliardovými rozpočty z prostředků daňových poplatníků. Před posledními parlamentními volbami nynější vládní strany jednomyslně volaly po změně v této oblasti a po transparentním výběru odborníků do dozorčích rad. Pokud se však podíváme po dvou letech, k jakým změnám došlo, výsledek je poněkud tristní.