Zdeněk Sklenář funguje trochu jako princip jin a jang. Poznáte to nejen díky jeho typickému spojení bílé košile a černého obleku. O umění dokáže dlouhé minuty mluvit soustředěně, ale stejně se nad ním umí i doslova rozdráždit. Začínal v devadesátých letech jako galerista v Litomyšli a v Česku byl jedním z těch, kteří otevírali trh s uměním. Dnes vede privátní galerii na pražském Smetanově nábřeží, umístěnou vedle takových institucí, jako je Národní divadlo, FAMU anebo kavárna Slavie. Ve dveřích tu můžete potkat kapitány českého průmyslu, stejně jako zástupce předních evropských galerií či prosté obdivovatele klasiků českého moderního umění. A poslední roky sem stále častěji přijíždějí i milovníci umění z Asie, s níž Sklenář cítí souznění nejen umělecké.

Na jedné z mnoha asijských cest jste objevoval kořeny své rodiny. Jak vás napadlo, že historicky pocházíte zrovna z Mongolska?