Britští elektroničtí dobrodruhové Cinematic Orchestra, kteří ve středu vystoupí v Lucerna Music Baru, umí v hudbě popsat splašeného velblouda, jaký ve filmu Mezihra režiséra Reného Claira táhne pohřební procesí s rakví.
Právě symfonickou muzikou k surrealistické eskapádě, v níž účinkovali Erik Satie a Man Ray, se Cinematic Orchestra po letech vrací k nejplodnějšímu zdroji inspirace, jímž jsou němé filmy a především vše odpovídající dobovým parametrům dada a surrealismu.
Charakter jejich hudby je "vyčkávací": odpovídá ouverturám či vsuvkám mezi akty, kde se prvky napětí a očekávání stávají stavebním kamenem a v podvědomí vytváří až úzkostlivé pnutí, s jakým Woody Allen ve svých Vzpomínkách na hvězdný prach nemohl vystoupit ze surrealistického vláčku.
Britové takovou náladu mistrně vystaví a z počítačů opředou hukotem smyčců jako z nějakého pohřebního divertimenta, kdežto repetovanými ostinaty se přihlásí k hudebnímu minimalismu šedesátých let. Pětice mužů v čele s někdejším rádiovým pirátem Swinscoem do toho dřív míchala Alice Coltraneovou a v davisovských náladách provozovala to, čemu se říká nujazz.
Dnes spíš kapela navazuje na svoji úspěšnou hudbu k němému Muži s kinoaparátem Dzigy Vertova. Na podzim vyprodala londýnský Barbican a ve středu do pohřebního patrně oblečou i ty Pražany, pro něž dada nikdy nevyšlo z módy.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
