Únava z konceptuálního umění, které neustále nutí přemýšlet, ale neposkytuje estetickou libost, neboť pojem krásy už tu není centrální, ba ani vedlejší, vede často k prostému návratu k malbě. Chceme se dívat, těšit se z pěkně provedeného obrazu, a přitom, možná, a opravdu jen tu a tam zapřemýšlet.

Tyto úkroky stranou přirozeně míří do minulosti, kde je dostatek autorů, na jejichž dílo je radost se dívat. Vídeňská Albertina na tomto východisku staví svůj výstavní koncept. Otvírá se širokému publiku, dává slavná jména, ale přitom se nedá říct, že by její výstavy nabízely pouze banální výlety dějin malířství.

Potvrzuje to i aktuální retrospektiva Reného Magritta, vedle Dalího jednoho z nejoblíbenějších surrealistů, který se svým populárnějším španělským kolegou sdílí i jistá nařčení z trivializace umění a komerčního samoúčelu.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se