HN.cz › Archiv

O capartovi s vyděšenýma očima

Jana Peloušková

4. 11. 2011 00:00 ▪ 4 min. čtení

Novinka! Audio článek

Poslechněte si článek v audio podobě. Během poslechu se nepřeklikávejte pryč z článku.

Přehrát článek

[name_short] [notes.note_1] [notes.note_2]

[name] [notes.note_1]

[email] Přihlášený uživatel

[number] Platnost do: [valid.month]/[valid.year]

Možnost kdykoliv zrušit

Upozornění 2 dny před automatickou obnovou předplatného

Přeji si dostávat obchodní sdělení společnosti Economia, a.s., o jiných, než objednaných či o obdobných produktech a službách. Více viz Informace o zpracování osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Beru na vědomí, že budu dostávat obchodní sdělení, týkající se objednaných či obdobných produktů a služeb společnosti Economia, a.s. Odmítnout zasílání

Můžete si prohlédnout kompletní nabídku,
která obsahuje předplatné i na delší období a tištěné vydání.

Jste přihlášený

Pro účet již máte aktivní předplatné.

Dočíst článek

Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111

Spravovat předplatné

Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111

Když jsme se s manželem brali, chtěli jsme samozřejmě děti. Když ale ani po dvou letech dítě nepřicházelo, zažívala jsem zklamání. Já jsem údajně byla v pořádku, ale manžel Joska se vyšetření nechtěl podrobit. Šíleně mě to trápilo, dost jsem se kvůli tomu naplakala, až mě napadlo vzít si nějaké dítě z ústavu. Absolvovali jsme psychologická vyšetření a pohovory a zatímco Joska chtěl kluka, já toužila po holčičce. Ale zase to nebylo tak důležité, přizpůsobila jsem se Joskovu přání. A tak jsme po nějaké době jeli do dětského domova pro batolata poohlédnout se po nějakém klučinovi.