Bendo, dnes je sedm let, co ses oběsil v ambitu cyrilometodějského kostela. Šel jsem kolem asi v půl jedenácté, ne, už jsi tam nevisel, ale pořád jsi na mě mluvil. A jak to vypadá, nedáš se odbýt, chceš odpověď. Tak zní úvodní odstavec jedné z nemnoha próz Jiřího Gruši, nazvané Dámský gambit. Tou větou jako by se přimlouval, abychom nadále rozmlouvali i s těmi, kdo už nejsou.

Když jsem zmínil jeho prózy, schválně jsem použil slova nemnoha. Jirka rozhodně nebyl typem autora, který vydá každý rok jednu novou knihu. Za prvé si příliš hrál s každým slovem, vždy usiloval být svůj, tedy osobní a osobitý, a to vyžaduje čas i rozmysl. Za druhé byl příliš neposedný, plný života, nápadů a činorodosti, než aby dokázal celé dny trčet za psacím strojem či počítačem. (Snad i proto napsal více básnických sbírek než próz.)

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se