Karel Marx: dobrý analytik, špatný vizionář

Media denně přinášejí informace o demonstracích na celém světě. Hněv se obrací zejména proti chování bank a nemravným příjmům jejich managementu.

Ovšem banky i jejich šéfové se chovají tak, jak jim to systém přikazuje. Muriel Roubini se ve svém článku v HN 14. 10. odvolává na myšlenky Karla Marxe, donedávna klasifikovaného jako "bezvýznamného ekonoma 19. století". Toho Marxe, který deklaroval, že periodické krize jsou součástí ekonomického vývoje kapitalismu, a že je možné je drobně uhlazovat, ne však vyloučit. Že kapitalismus vede k degradaci části pracovní síly, která se nemůže uplatnit na trhu a zůstává bez zaměstnání. Pohrdavý přístup k myšlenkám tohoto ekonoma po změně politických poměrů nijak nesnižuje platnost některých jeho závěrů. Zásahy politiků a mezinárodních finančních institucí mohou tedy trochu pomoci, ale ne změnit samu podstatu problému.

Horší to ale bylo s Marxovými vizemi do budoucna. Socialismus, jak jej propagoval, se neukázal nejvhodnější alternativou kapitalismu. Jestliže zastupitelská demokracie znamená, že do vedení státu se dostávají ti, kdo voličům více slíbí, pak ani tzv. socialismus nevyřešil problém řízení společnosti - političtí tlučhubové typu Gottwalda, neschopní předsedové "vedoucí síly společnosti" typu Milouše Jakeše a nenávistní primitivové typu Vasila Bil'aka (nemluvě o bachařích typu Grebeníček) skutečně neprokázali, že jsou hodni vést společnost.

Závěr je tristní. Tomu, že se v kapitalismu periodickým krizím nelze vyhnout, budeme muset přivyknout. To, že za svobodu platíme obrovskou daň spočívající v tom, že účet za chování, jež je sice plně v souladu s ekonomickými zákony kapitalismu, ale přináší zisky jen úzké vrstvě elit bez jakékoliv její zodpovědnosti za své jednání, budou vždycky muset zaplatit široké vrstvy obyvatel, je bohužel realita. A když se hledá, kdo za něco může, zpravidla se zjistí, že se nic nezjistí - viz doložka o arbitrážích v případě Vojenské nemocnice. Nebo se to ví, jako v případě nekvalifikované Langerovy reformy policie, ale už je to zahrané do autu.

Cestou ke zlepšení by mohlo být přijetí takových právních norem, podle nichž by každý politik, ale i státní úředník byl odpovědný za své činy a jejich důsledky. Jenže takové řešení je čirým idealismem - to prokazují zastupitelé už řadu let v daleko jednodušší oblasti poslanecké imunity.

A navíc, kdo by to posuzoval a jak dlouho by to při akceschopnosti našich soudů trvalo. (A když se ukázalo, že ministr Pospíšil omezil mimořádné odměny ve svém resortu, hned se začalo hovořit, že je zralý na výměnu.)

Jedna paní se nedávno vyjádřila tak, že "jediná pomoc je všechny je odtamtud vypráskat". Ale na to máme příliš "právní stát", nepřipouštějící žádná "arabská jara".

Jaroslav Štraus, jaroslav.straus@gmail.com

V rubrice DOPISY A E-MAILY

uveřejňujeme reakce, které vyjadřují názor čtenářů. Adresa: dopisy.hn@economia.cz