Julie Hrstková: Když ne teď, tak někdy jindy?

Krize ukázala, že Evropa/banky/rozpočty/sociální politika (a dalších sto a jedna různých věcí) musí projít reformou, zní v posledních třech letech vcelku pravidelně z úst evropských představitelů. V kruhu se stále točí řešení dluhů Řecka (s jediným efektem, kterým je zhruba sto padesát miliard eur v prachu), stejně tak regulace finančních trhů či posílení kapitálu bank.

Každé dosud navržené řešení zatím nemělo nic společného s reformou, byť bylo - alespoň trhy - přijaté s nadšením, které následně, nevyhnutelně vyústilo ve zklamání. Ani tento týden není jiný - po optimistickém začátku (sobotním jednání G20, kde se řeklo, že se shodnou na tom, že se shodnou) přišla studená sprcha v podobě připomenutí slov německé kancléřky Merkelové o tom, že si řešení dluhové krize žádá mnoholeté řešení. Představa, že příští pondělí budou všechny problémy passé, je jen pouhým snem. Evropa si přitom dala pouhých šest dní na to, aby do neděle (kdy se sejdou političtí vůdci G20) představila definitivní (tedy nikoliv sedmý, osmý či desátý) plán, jak naložit s Řeckem, dluhy, bankami,...