Andrej Krob: Zřetelná výpověď vyprázdněných slov

Mohu mluvit o štěstí, že jsem se před mnoha lety setkal s lidmi, kterých jsem si dříve nebo později mohl začít vážit především proto, že mi má zvídavost nedovolila projít kolem nich bez povšimnutí. Přiznávám se, že jejich řeči o tom či o onom, které mezi sebou vedli, byly pro dvacetiletého kluka z party obhroublých studnařů mnohdy nesrozumitelné.

Zvědavost, co divadelní režisér a tehdejší šéf činohry Divadla Na zábradlí Jan Grossman spolu s Václavem Havlem a dalšími svými kolegy téměř spiklenecky připravují, nakonec způsobila, že jsem zakotvil v Divadle Na zábradlí zprvu jako kulisák, později jako předák kulisácké party. V divadle tehdy ještě platilo, že všichni dělají všechno. Také Václava Havla bylo možné zastihnout u některé z beden s rekvizitami nebo v kabině pro osvětlovače. Kolem příprav vstupu Havla a jeho první hry na světová divadelní kolbiště bylo mnoho starostí a trápení a také obávaný režisér Otomar Krejča. Ale konec vše napravil. Premiéra byla nezapomenutelná. V Havlově pracovně na Hrádečku dodnes visí stužka s nápisem "No nic..., kulisáci", kterou jsme s kyticí karafiátů po představení předali šťastnému autorovi.