V rubrice DOPISY A E-MAILY uveřejňujeme reakce, které vyjadřují názor čtenářů. Adresa: dopisy.hn@economia.cz

 

Zkultivovat! Ale jak? (ad: HN 25. 8. 2011)

Petr Zahradník v článku "Česká ekonomika potřebuje zásadně zkultivovat" charakterizuje vývoj české ekonomiky za poslední dvě dekády. Dá se říci, že ospravedlňuje jak dekádu radikálních změn v 90. letech, tak dekádu následující - dekádu konsolidační. Pro současnou dekádu uvádí, že "musíme náš ekonomický systém zásadně zkultivovat". Má přitom na mysli "očištění ode všech nekalých a pokřivených až zvrácených praktik", protože dnes "jsme národem mimořádně velké četnosti nejdrobnějších i supervelkých zlodějů". Národem, jenž se zhlédl v podplácení a vysmívá se pravidlům a zákonům, "... zastáváme se těch, kteří selhali, a nevidíme vzor v jiných, kteří nejen ekonomicky, ale i morálně uspěli".

S tím musí slušní lidé souhlasit. Ale tito lidé, stejně jako já, nevidí cestu, jak z tohoto marasmu. Pokud si někdo výše postavený dovolí byť jen naznak pokusu, je hned zašlápnut a názory lidí bez vlivu nikoho nezajímají, dokud nezačnou zvonit klíči na náměstích. Komunismu bylo jeho vlastními elitami u nás také po dvou dekádách naznačeno, že takto to nechceme, a hned byli opovážlivci zašlápnuti. Až po čtyřech dekádách mu klíče odzvonily konec.

Hodnocení uplynulých dvou a vize současné dekády Petrem Zahradníkem je tedy v pořádku. Chybí ale návod, jak vizi naplnit. Další dvě dekády se mi čekat nechce.

Ing. Zdeněk Bezděka, VŠFS

Poradit Libyi

Hned při vypuknutí tzv. arabského jara se nechali někteří představitelé české vlády slyšet, že Česká republika může demokratizujícím se zemím nabídnout především zkušenosti z vlastní transformace.

Je ale otázka, zda se bude český recept líbit třeba v Libyi. Podle vyjádření mnoha komentátorů podněcovala libyjské povstalce představa, že většina obyvatel nemá ze zisku z vývozu ropy vůbec nic, že výnosy zůstávají jen několika jednotlivcům. V tomto světle se české knížecí a Nečasovy rady mohou jevit značně problematicky. Sotva bude doporučení z úst našich vládních odborníků směřovat k jinému výsledku než k co nejrychlejšímu prohloubení konkurenceschopnosti libyjské ekonomiky. Té lze, jak známo, dosáhnout jedině tak, že se výrobní kapacity a nerostné zdroje co nejrychleji zprivatizují a pak se v několika postupných krocích sníží korporátní daň tak, aby na konci tohoto procesu byla o dvě třetiny nižší než na počátku privatizace. Tím se radikálně zúží okruh osob, které z dříve neprivátních zdrojů profitovaly, takže pak budou moci svoje přežití konečně svobodně zakládat na individuální iniciativě a konkurenceschopnosti.

Protože hodlá český premiér doporučovat rebelům, aby postupovali při demokratizaci země a správě libyjské ekonomiky úplně stejně, jak v jejich očích dříve postupoval svržený diktátor, můžeme Nečasovy neoliberální rady považovat plným právem za až příliš konzervativní.

Michal Rubáš
MichalRubas@seznam.cz