Mazutový kotel pro sídliště i hotel. Ze zadání, které je cítit sírou, vanadem a aromatickými heterosloučeninami, vytvořili Jan Zelený a František Bäumelt na okraji sídliště Invalidovna stavbu načichlou romantikou. Na travnaté parcele pod železniční tratí postavili nad mazutovou výtopnou betonový stan. O pevnost netřeba mít strach, střechu drží čtyř lan tah.

Sídliště pro téměř čtyři a půl tisíce lidí se začalo budovat v roce 1960 a byl to jeden z poválečných stavebních experimentů. Pro hromadnou výstavbu se tu používaly velké panely, které umožňovaly vytvářet místnosti široké až šest metrů. Na východním konci Invalidovny rostl od roku 1964 hotel Olympik a pro nově vznikající sídliště bylo nutné zajistit dostatek tepla. Architekt Jan Zelený jako spoluautor Olympiku znal Invalidovnu dobře. Věděl, že je to místo, kde tvůrci měli na tehdejší dobu prostor pro tvorbu, nestavělo se tady podle povinných šablon. A tak i obyčejnou průmyslovou stavbu, jakou je mazutová kotelna, pojal netradičně.