Obnovitelné zdroje energie upadly v Česku definitivně v nemilost. Zákon má umožnit v případě hrozícího blackoutu jejich odpojování ze sítě bez náhrady. Na první pohled má argumentace ministerstva průmyslu logiku. Zájem spotřebitelů musí přece zvítězit nad zájmem "zlých solárníků, kteří si nahrabali a ještě nahrabou dost". Jenže nezačíná se to s odporem k alternativám přehánět? Jdeme přesně opačným směrem než Německo. To nyní sází na obnovitelné zdroje, chce investovat do pružnější přenosové sítě, jež by výkyvy dokázala absorbovat. S uhelnými a plynovými elektrárnami Němci do budoucna počítají jen jako se zálohou v případě výpadků energie z větru a slunce.

Kdo má pravdu? Krátkodobá racionalita je na české straně. Alternativní technologie jsou drahé, naopak těžit a pálit uhlí je nesnesitelně snadné a levné. Na straně Němců je zase potenciální profit, který plyne ze sázky na budoucnost, tzn. na technologické inovace, nezávislost na zdrojích, které dříve či později dojdou, na lepší životní prostředí.