Je to tak každý rok. Po vzepětí a vysoké aktivitě politiků a novinářů, které provází podzimní sestavování a projednávání rozpočtu, již zbývá mnohem méně energie na hodnocení toho, jak rozpočet ve skutečnosti dopadl a co výsledek o hospodaření státu říká.

Je to škoda, protože dokonce i oněch pár základních údajů, které již na začátku ledna ministerstvo financí o rozpočtu roku 2010 zveřejnilo, stojí za přečtení. Alespoň pro ty, kterým nevadí pohled na pár čísel.

Především se ukázalo, že slušná kondice naší ekonomiky, ke které nám zejména pomáhá obdivuhodně vitální německé hospodářství, pomohla státu k příjmům o desítky miliard vyšším než v roce loňském (loni u státního rozpočtu lehce převýšily hranici 1000 miliard korun). To, spolu s mírně nižšími výdaji (o 10 miliard) pomohlo státnímu rozpočtu ke schodku, který je zatím s výší 156 miliard o 26 miliard nižší než před rokem.

Ambiciózní plánovači

V rámci možností tedy loňský rozpočet dopadl lépe, než ekonomové čekali. Zklamáním ale zřejmě byl pro analytiky ministerstva financí. Jejich ambice byly vyšší. Skutečné plnění příjmů rozpočtu totiž dosáhlo jen 95 % plánu. Nejspíš tedy správci státní pokladny očekávali od krizí oslabené ekonomiky ještě lepší výkon než skutečně podala. Dokazuje to pohled do struktury příjmů státu. Kromě propadu příjmů ze spotřebních daní je hlavním viníkem daň právnických osob.

U spotřebních daní chybělo ke splnění plánu něco přes 7 % , tedy víc než 9 miliard korun.To je sice hodně peněz, ale dlužno podotknout, že v porovnání s rokem 2009 si plánovači stanovili hodně ambiciózní cíl. Nárůst příjmů ze spotřebních daní o 14 %. Bez tak vysokého očekávaného růstu by zřejmě plán byl naplněn.

Naopak situace u podnikové daně (plnění na 86 %) spíše než na špatný úsudek expertů ministerstva poukazuje na rizika spojená s vysokou závislostí příjmů státu na této dani. Ta je totiž ovlivněna mnoha faktory (k ekonomické situaci je to i kondice konkrétní firmy či odvětví, ve kterém podniká), a odhad jejího přesného plnění proto není snadný. I když i zde očekávání růstu příjmu z této daně o více než 20 % nebyl zrovna skromný cíl.

Překvapivě nízké výdaje

Ke shrnutí informací, které nám zpráva o plnění rozpočtu za rok 2010 dává, ještě schází pohled na stranu výdajů. Tady se podařilo nejen "dorovnat" výpadek příliš ambiciózně naplánovaných příjmů, ale navíc i snížit předpokládaný schodek rozpočtu o více než 6 miliard. Není bez zajímavosti, že i bez zjevně velké snahy státu obracet ve volebním roce každou korunu před vydáním dvakrát, stát utratil méně, než plánoval jak původní, tak i upravený rozpočet roku 2010. A to ne o "nějaké drobné", ale dle zveřejněné zprávy o celých 61 miliard. Pomohly k tomu nejen výdajové škrty, ale také nižší úroky placené na správu dluhu. Státní pokladna zřejmě těží jak z bezprecedentně nízkých úrokových sazeb nejen v ČR, ale i ve světě, tak i z toho, že naši zemi nepotkala krize nedůvěry, kterou zažila řada zemí v Evropě.

Do mozaiky informací, kterou balíček loňských čísel dává, patří i srovnání s tím, jaké plány na nakládání s penězi přímo či nepřímo vybranými od občanů má stát pro tento rok. První překvapení je, že letos plánované výdaje státního rozpočtu ve výši 1180 miliard nejsou vůbec nižší, než kolik stát utratil vloni.

Zatímco výsledek loňského hospodaření státního rozpočtu ukazuje na pokles výdajů proti roku 2009 o 10 miliard korun, letošní plán zní utratit o 24 miliard více než v roce 2010.

Těch mnoho desítek miliard úspor, které okupovaly novinové titulky při tvorbě rozpočtu, nejsou totiž skutečné úspory skutečných peněz. Obvykle jde o konstatování o snížení výdajů proti tomu, jak by se vyvíjely "bez úsporných zásahů". Tudíž za těmito čísly se nutně nemusí skrývat snížení výdajů proti stavu z minulého roku. Jisté je, že u některých položek k takovémuto poklesu dochází, protože jiné rostou (náklady na dluh, penze). Ale ve svém souhrnu hodlá stát, i přes rozhodný boj s dluhy, utratit o dost více než před rokem. Takovýto luxus si pochopitelně třeba podniky mohou dovolit jen stěží. Argument, že úspora je to samé jako zpomalení růstu výdajů, by totiž ve světě, kde se dluhy musí splatit a ne posouvat na další generace, asi neuspěl.

Proto ve skutečnosti náš stát, při snaze snížit příští rok schodek státního rozpočtu na 135 miliard korun, spoléhá jednoznačně na růst svých příjmů. Ty se podle plánu mají zvýšit o 44 miliard na 1044 miliard korun, zatímco schodek má klesnout jen o přibližně 20 miliard.

Na rozpočet by se mělo jít jinak

O tom, že "vnitřnosti" českého státního rozpočtu i jeho projednávání trpí značnými defekty, se ví již řadu let. Stačí začít od poslaneckého porcování medvěda nebo pokračovat u poslanci oblíbeného rozebírání výdajových položek, které by měly být nedotknutelné (třeba zmíněná kapitola obsluhy dluhu), a skončit u stovek jednotlivých dotací či výdajů, které různé zájmové skupiny do rozpočtu dostanou již před projednáním v parlamentu a které v něm nemají co dělat. Na o patro vyšší úrovni pak i nadále platí, že hlavním nástrojem při sestavování rozpočtů je indexování či upravování kapitol z minulých rozpočtů, namísto kompetentního posouzení, zda a jak užitečné pro stát jsou jednotlivé výdaje a kolik si můžeme dovolit na ně vynaložit. Není tedy pochyb, že rozpočtový proces je zralý na důkladnou revizi, ne-li dokonce reset. Můžeme jen doufat, že ministerstvo financí dostane odvahu se do něj pustit.

Komentovaná čísla poukazují i na jiný problém. Komentátoři doposud příliš neprotestovali proti lehkosti, s níž vláda "zapomněla" na své přísliby rozpočtové rady či jiného orgánu, který bude na rozpočet "seshora dozírat" a analyzovat ho. Právě popisovaná čísla ukazují, že takovýto institut, nebo alespoň vysoce erudované diskuse, kde by se například ověřovaly předpoklady rozpočtu a tlačilo na zodpovědné směrování našich veřejných financí, by naší zemi prospěly. Není totiž vůbec náhodou, že dnešní největší "fiskální experimentátor" v Evropě, maďarský premiér Viktor Orbán, se své Rozpočtové rady snaží ze všech sil zbavit.


Autor je bývalý viceguvernér ČNB, pracuje ve společnosti Deloitte ČR.